„Těch povinností je docela dost, ale naštěstí jsem se nedávno přestěhoval a už dva měsíce bydlím v Karviné. To mi uspořilo hodně času, který jsem předtím trávil dojížděním z Havířova,“ upozornil Volf, jemuž před pár dny skončila hokejová sezona v krajské lize mužů, kde Karviná skončila pátá.

I tak jste časově velmi vytížen, kolik vlastně trávíte na karvinském zimním stadionu času?
To je různé. Bude to tak osm hodin denně. Hodně lidí si myslí, že práce trenéra je jen ta hodina, kterou stráví se svými svěřenci na ledě. Ale to je jen část trenérské práce. Kolem toho se děje spousta jiných věcí. Hodně času zabere příprava tréninků, musíme taky pro děti zařizovat omluvenky do školy, vyřizovat různé telefonáty a spoustu dalších věcí. No a samozřejmě o víkendech jezdíme na zápasy.

Když vám tedy nakonec zbývá nějaký volný čas, jak ho trávíte?
Samozřejmě k odpočinku s mojí rodinou, hlavně s dětmi. Důležitý je aktivní odpočinek. Občas chodím se synem na procházky, v létě jezdíme do přírody, na hory. Odpočinu si i při sledování filmů. Přednost dávám české klasice. Tu si pouštím i před zápasy během sezony.

Před sezonou se proslýchalo, že o vás mají zájem kluby z vyšších soutěží. Máte i teď nějaké nabídky?
I kdyby nějaké byly, tak bych se o ně nezajímal uprostřed sezony. Stále mám na starost malé kluky, kterým sezona ještě neskončila. Navíc nemám moc důvod vyhledávat další angažmá, jsem tady v SK Karviná spokojený. Muselo by jít o velmi zajímavé podmínky.

A-tým se v soutěži potýkal se špatnou hrou v obranném pásmu. Vytýkal jste hráčům často, že vám v obraně moc nepomáhají?
Nemyslím si, že by se ta špatná situace dala svádět jednoznačně na obranu. Odpovědnost za hru i za postavení v tabulce má celý tým. Od hráčů, přes brankáře až po náhradníky. Hokej je kolektivní hra, teprve až si všichni budou plnit své povinnosti, tak potom můžeme ukazovat na chyby jednotlivců. Ze sezony jsem měl dojem, že mužstvu chyběla chuť do hry a touha po vítězství. Nechci, aby to vyznělo tak, že shazuji tým, to vůbec ne. Každý musí prostě začít sám u sebe.

S jakou kategorií slavíte jako trenér největší úspěchy? Se třetí třídou, hrající minihokej, nebo se čtvrťáky?
V současnosti máme víc úspěchů v tom minihokeji. I když na tom mnohdy nejsme hokejově tak dobře jako soupeř, zápasy vždycky vyhrajeme díky naší houževnatosti a bojovnosti.

Proč se tolik nedaří čtvrté třídě?
Velký problém je v tom, že hráčů je málo. Musíme je doplňovat o třeťáky. Pereme se s malým počtem hráčů, ale i tak se nám daří vyhrávat, není to tak, že by se čtvrté třídě vůbec nedařilo.

Trénujete taky brankáře?
Ano, dvakrát týdně tady máme brankářské tréninky společně s panem Vedrou.

Určitě se jim snažíte předat něco ze svého brankářského umění.
Jistě, kluci jsou docela šikovní a je na nich vidět, že je to i baví.

Jak přišlo vedení klubu na to, že zrovna vy byste měl brousit brusle?
Mě tyhle věci vždycky zajímaly. Když za mnou s tímhle přišli, řekl jsem si: Proč to nezkusit? Věděl jsem, že to nebude žádná legrace, to není jako ukrojit krajíc chleba. Někdo se to učí i několik roků. Ale já to chtěl vyzkoušet ze zvědavosti. Pavel Port, bývalý brusič, mě do toho zasvětil.

Převezmete někdy práci i po kustodovi Janku Miklašovi?
Tak to už ne, to už by na mě bylo opravdu moc (smích).

Ondřej Monski