Bylo to v době, kdy byl hlavním koučem české dvacítky a ta, jak je známo, hraje svůj světový šampionát na konci kalendářního roku. Alois Hadamczik byl u toho v roce 2004 a 2005. Vánoce a Silvestra tak trávil nejdříve v Helsinkách a o rok později v americkém Grand Forks. Mimochodem tento šestnáct let starý šampionát byl posledním, kdy to českým juniorům cinklo. Více na vánoční téma s Aloisem Hadamczikem v následujícím rozhovoru.

Co pro vás znamenají Vánoce, jak vůbec vy osobně vnímáte vánoční svátky?
Vánoce jsou nedílnou součástí celého našeho života. Všichni všechno všem v toto období odpouštějí. Hlavně je to pak ale o dětech. Když vidíte jejich rozzářené oči z dárků, to vás zahřeje u srdce. Lidé se také o Vánocích k sobě chovají hezky, což během roku až tak úplně nevidíte. Samozřejmě nejkrásnější jsou Vánoce, když je sníh, to bohužel teď nebývá. Pamatuji si, že za mého mládí bylo sněhu hodně a bylo to krásné. Zadělávali jsme příkopy kvůli vodě, dělali si vlastní ledové plochy. Součástí Vánoc je také vůně cukroví a pohádky. I když vidíte Tři oříšky pro Popelku už podvacáté, stejně vás neomrzí. Koukáte na to pořád stále rád stejně jako na další české pohádky. Na filmy, které jste už viděl nesčetněkrát, tak se stále těšíte.

Vaší nejoblíbenější pohádkou jsou Tři oříšky pro Popelku?
Je to má srdcovka. Letos poprvé bude hodně smutná, protože Popelka nám zemřela. Paní Šafránková ji hrála skvěle. Bude to takové první výročí, co tato skvělá herečka už není mezi námi. Rád mám ale i další české pohádky. Ty prostě nikdy neomrzí.

Vzpomenete si na dárek, který vám udělal pod stromečkem velkou radost?
Mám radost z každého dárku. Měl jsme skvělé rodiče a sourozence. Doma vždy panoval příjemný klid, dárky jsme dostávali v rámci možností. Na jeden vzpomínám dodnes, a to jsem dostal pravé hokejové rukavice. Šlo tenkrát o nedostatkové zboží. Třeba dnešní mládež si to vůbec nedokáže představit, té by to bylo k smíchu. Žil jsem ale v době, kdy skromnost a pracovitost měly v životě místo. Tyhle vlastnosti dnes chybí spoustě lidem a hlavně ve výchově mladých.

Máte vánoční zvyky, které dodržujete?
Většinou jsme třeba chodili na Půlnoční, i když v posledních dvou letech jsem nebyl. Když ještě rodiče žili, byla to pravidelnost. Mamka byla v kostele i dvakrát denně. Půlnoční bývala a je také místem, kde se potkáváte s přáteli.

Ke štědrovečerní večeři podáváte kapra?
Mamka vždycky mívala kapra. Já osobně ale filet. Nezvykl jsem si nikdy obírat kosti, takže jsem pořád filetový. Jasné je, že součástí musí být bramborový salát a hrachová polévka.

Matiass Markusson
Mattias Markusson bude slavit Vánoce ve Švédsku, dá si lososa s klobáskou

Vzhledem ke své trenérské práci jste musel Vánoce slavit i mimo domov. Bylo to v době, kdy jste vedl dvacítku, která hraje své mistrovství právě v době vánočních svátků a Silvestra. Jak na to vzpomínáte?
Člověk to přijme. Pro mě dělat národní mužstvo áčka nebo dvacítky byla velká čest. Když člověk má možnost tuhle práci dělat, tak ví, že termíny šampionátů jsou dané, víte, do čeho jdete a to bylo v případě dvacítky. Trénovat národní tým jsem bral jako odměnu za odvedenou práci. Tehdy byl generálním manažerem dvacítky Petr Míšek a spolu jsme hledali cesty, jak si udělat příjemné Vánoce i s kluky během šampionátu. Jednou jsme byli ve Finsku, podruhé v Grand Forks. Když jsme byli na místě, tak generální manažer s kustody připravili štědrovečerní večeři, ozdobil se stromeček v jídelně a každý z kluků dostal malý dárek. Mohu říci, že jsme zažili parádní atmosféru. S rodinou si sice voláte, jste ale od ní odloučený a máte rodinu hokejovou. Stejně se ale točí všechno okolo zápasů. Máte to v hlavě, chcete uspět.

Před Vánocemi se hrávalo v Rusku, byla to třeba destinace vhodná na nakupování dárků?
Především jsme tam jezdívali kvůli hokeji. Když bylo volno, existovala možnost vyrazit do města. Ale že bych kupoval v Rusku dárky, to ne. Spíše upomínkové předměty.

Letošní světový šampionát dvacítek si určitě nenecháte ujít…
Budu se dívat. Chci mít stále přehled. Juniorský šampionát bývá vždy hodně zajímavý. Mrzí mě ale, jak se vede český hokej. Je jasně vidět, jak nám ujíždí vlak. A to má dopad samozřejmě na mužský hokej. Vidíte, kolik dnes máme cizinců v extralize, tolik tady v minulosti nebylo. Přitom nemají ani žádnou extrémní kvalitu. Naše výchova je špatná. Vychováváme hokejisty jako pro spartakiádu, bohužel bez kvality.

Můžete prozradit, co si přejete za dárek?
Je to fráze, ale pro mě je to zdraví. To jediné si přeji. Chci zažít rok, kdy nebudu muset chodit po nemocnicích a tak. To si přeji i pro své blízké.

A co třeba hokejové angažmá?
(usměje se). Musím říci, že každý rok nějaká nabídka přijde, stejně tak tomu bylo i letos. Nechci ale hrát o záchranu. Navíc vždy chci s týmem začít od začátku. Musím ještě říci, že elán mám, ale taky už i věk.