Pokud jde o vánoční svátky, pro něj se nic nezměnilo. I za oceánem se snažili udržet vše tak, jak znal z mládí. „I otvírání dárků, které v Americe mají až pětadvacátého ráno, my to děláme klasicky na Štědrý večer, protože děti by to už nevydržely. Jinak máme obvyklý salát, řízek, byl i sníh, takže ho malá Viktorka, které je osm, viděla v životě vůbec poprvé. To vyšlo výborně,“ je rád.

„Celkově se mám dobře. Řekl bych, že lépe než si zasloužím,“ usmívá se Pavel Kubina, který v obsáhlém povídání vzpomíná na svou poslední extraligovou sezonu 2004/05 ve Vítkovicích, mluví o kamarádovi Václavu Varaďovi, či podnikání v USA.

Z Floridy jste tedy všichni zvyklí na Vánoce bez sněhu, že?
'
(pousměje se) Určitě. Hlavně ale na jiné teploty. Před rokem jsme rozbalovali dárky a bylo pětadvacet stupňů. Může se stát, že je deset patnáct, ale většinou to dvacítku překročí. Ale na svátky v Česku jsem se těšil, protože s rodinou jsem málo, jen jsem doufal, že to vyjde se sněhem. Ten byl nakonec všude, takže to klaplo.

Jaký dárek vás vlastně potěší? A co jste dostal?
Potěšilo mě, že Vítkovice vyhrály, a také Baník, který uhrál velmi dobrý výsledek se Slavií, i když v kontextu toho závěru je remíza spíše ztrátou. Měl jsem radost, že jsem viděl kluky z hokeje i fotbalu jako je Latoš (Radek Látal), Lašty (Jan Laštůvka), nebo Svěrky (Václav Svěrkoš). Nejvíc jsem se ale těšil na rodinu.

Baník výborně zakončil podzim. Co soudíte o jeho sezoně?
Je škoda, že poztráceli body v některých zápasech se slabšími soupeři. Jasně, je těžké se honit s trojkou Slavia, Sparta, Plzeň, ale myslím si, že kádr mají na poháry. Mohli mít o čtyři, pět, šest bodů více. I se Slavií to mohlo být jinak, zvlášť po poločase, kdy asi nikdo nevěřil, že by mohli hrát ještě o vítězství. Ale perfektní nástup do druhé půle, zvládli to skvěle, až na ten konec. Tenhle zkušený mančaft by to měl proti devíti pár minut před koncem ukopat, i se Slavií, aby tři body zůstaly doma. Ale je to sport, stát se může cokoliv, a tady se to ukázalo. Je ale super, že všechny elitní týmy mohl Baník doma porazit. Majitel dělá dobrou práci, mužstvo je kvalitní, vyšly posily, Almási je vynikající. Podařilo se nahradit i Patrizia Stronatiho. Klape to, teď to jen potvrdit na jaře.

V roce 2004 vyhrál Stanley Cup Pavel Kubina.V roce 2004 vyhrál Pavel Kubina s Tampou Bay Stanley Cup.Zdroj: Deník

Váš kamarád Jan Laštůvka sice polovinu podzimu kvůli zranění vynechal, ale i v téměř čtyřiceti stále chytá.
Mě to vůbec nepřekvapuje. Já Honzu znám asi patnáct let, vždy patřil k našim nejlepším gólmanům. Maká, udržuje se a potvrzuje, že v lize patří ke špičce. I letos Baníku vychytal spoustu zápasů. Kolikrát předvedl důležitý zákrok, pak dal Baník gól a vyhrálo se. Mám z něj radost. Sice mu bude čtyřicet, ale pořád se i v tomto věku dá chytat na úrovni. V české lize není moc lepších gólmanů, chytat by tady mohl kdekoliv. Navíc je to dobrý kluk.

A jak se vám pozdávají Vítkovice?
S Olomoucí jsem viděl první zápas v sezoně, doufal jsem, že nastoupí i můj kamarád Rosťa Olesz. Nehrál, to mě mrzelo, ale chtěl jsem ho po dlouhé době vidět. Měl jsem radost, že Vítkyvyhrály, a když jsem pak předával nejlepším hráčům ceny, potkal jsem na střídačce blízké kamarády a kluky, s nimiž jsem hrál. Snad se všemi, kteří tam stáli. Miloš Holaň, Roman Šimíček, Martin Prusek, Radek Philipp, kondičák Igor Horyl. Dokonce jsem byl i v šatně. Dělá mi radost, že jsou to kluci odsud z regionu, všechny znám a přeji jim úspěch. Tohle byl hodně vyrovnaný zápas, naštěstí jim vyšly přesilovky. Je vidět, že tam je Miloš, on je umí. Jen tak dál, myslím, že páté šesté místo je úspěch.

To před sezonou čekal málokdo.
Navíc jsou pár bodů od čtvrté příčky. Fanoušci Vítkovic musí mít velkou radost, že jsou tak nahoře. Hlavně jim to ale přeji. Miloš je pro Vítkovice ideálním trenérem. Vždy chvíli trvá, než se to dá dohromady a sedne si to, a Vítky nemají vyloženě špičkové hráče. I když v obraně je Roman Polák. Ještě znám Krenželoka. Ale Roman je přínos pro celou extraligu. Možná by mohl i na olympiádu, když nejedou hráči NHL. Sice to vyloučil, ale zájem by měl být. Takových obránců máme málo.

Před rokem a půl se definitivně vrátil kvůli rodiny, podobně jako nyní David Krejčí. Jak na to nahlížíte?
Já mám názor, že záleží na tom hráči. Někteří skončí, když už nehrají v NHL na špici, jiní se ještě vrátí domů. Určitě tomuhle kroku ale rozumím a jsem rád, protože je to obohacení soutěže. O to větší škoda je, že lidi moc na hokej nemohou. Je ale jen dobře, že jsou zpět. Třeba já se rozhodl jinak, já to ukončil téměř hned po NHL, i když jsem ještě šel na chvilku do Švýcarska. To jsem si tam šel spíše zalyžovat, než za hokejem. Věděl jsem ale, že kdybych se vrátil do Vítkovic, mohl bych dva tři roky hrát.

Litoval jste někdy, že jste kariéru nenatáhl ještě v extralize?
Litoval bych toho, kdyby v sezoně 2004/05 nebyla stávka. Takhle jsem si tu ale užil celou sezonu, zahrál jsem si s nejbližšími kamarády, hráči NHL, kterých nás tu byla spousta. Kdyby se tohle nestalo, asi bych se na závěr kariéry vrátil. Tak jako to udělal Roman Polák. Už jsem ale věděl, o čem to bylo, strašně rád na to vzpomínám, i když ten konec byl takový, jaký byl. Myslím si, že jsme to měli vyhrát. Nevyšlo to. Škoda. Ale když jsem se potkal s panem Vůjtkem, Milošem Holaněm, nebo Vencou Varaďou, tak se k tomu vracíme a vzpomínáme na tu sezonu. I když jak jsem řekl, konec nebyl nejlepší. I z mé strany.

Utkání 2. kola první fotbalové ligy: Baník Ostrava - Fastav Zlín, 1. srpna 2021 v Ostravě. (zleva) Filip Kaloč z Ostravy a David Lischka z Ostravy oslavují gól.
Kauza Lischka: chce si Sparta vynutit mladíka Baníku? Jak by u zdi volil kouč?

Hrál ten konec a vaše vyjádření, kdy jste nařknul sudího Bolinu, že byl podplacen, a proto jste semifinálovou sérii se Zlínem ztratili, v rozhodování roli, že jste se nevrátil?
Ne, to vůbec! Já se rozhodl hlavně kvůli rodině, kterou jsem nechtěl stěhovat zpátky do Česka, ale ani jsem nechtěl být tady většinu roku sám. Starší dcerka zrovna chodila do školy. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a nakonec ve mně utkvěl názor, že končit chci na špičce. Nedovedl jsem si představit, že bych to jen nějak dohrával. Neříkám, že kluci, kteří se teď vrací, to jen dohrávají, ale já věděl, že bych tu nehrál rok, ale třeba tři čtyři. Proto jsem si řekl, že až nebude NHL, skončím úplně. To jsem dodržel a nelituji.

Jak dnes vidíte ta svá vyjádření po play-off 2005?
Bylo to v emocích, mohl jsem to říct jinak, ale na druhé straně po tom, co jsem si ve Zlíně na ledě prožil, co si mi rozhodčí dovolili říct do očí, co jsem slyšel jen já, tak se vůbec nedivím tomu, jak jsem to řekl. A za tím si stojím. S hráči Zlína se bavili jak s kamarády, a se mnou…. No, to byly hlášky, že je ani nemůžu do rozhovoru říct. Možná, že dnes bych to udělal stejně. Litovat? Ne. Ani po těch letech.

Měli jste možná nejnabitější tým v historii Vítkovic…
(skočí do řeči) Rozhodně, proto to byl velký neúspěch, že jsme to nedotáhli do finále a k titulu. To beru i na sebe. Bohužel to tak dopadlo, už se to vrátit nedá. Ale je to stejné, jako když jsem mluvil o Baníku. Prostě když v 85. minutě vedeš 3:2, hraješ proti devíti, tak by se to mělo dohrát. Tady to není úplně srovnatelné, ale s tím kádrem, jak jsme byli rozjetí, že jsme ve čtvrtfinále smetli Spartu, a pak jsme to i se Zlínem měli dobře rozehrané.

Vedli jste 3:1 na zápasy…
Tam už nemělo být co řešit. To mě bude mrzet dlouho, možná i do smrti, že se to nepovedlo. Titul s Vítkovicemi mi chybí. Určitě obrovská chyba byla, že Martin Prusek byl v polovině sezony vyměněn. A pak bylo špatně, že já nezvládal emoce s rozhodčími a neuklidnil v šatně tým. Celkově chyba byla od vedení až po nás hráče, zejména nás zkušené, že jsme to nedotlačili. Musím říct, že dnes při těch zkušenostech, které odsud mám, by to dopadlo jinak. Také jsem se tehdy učil, co se tu děje. Ale už je to minulost.

Byla by to krásná finálová série s Pardubicemi, nemyslíte?
Určitě. Pardubice hrály výborný hokej, ale my na ně měli, plno hráčů bylo v nároďáku. Ale už je to pryč, změnit se to nedá.

Pavel Kubina. Foto: archivPavel Kubina je trojnásobným mistrem světa. Má doma také bronz z olympiády.Zdroj: Deník / Redakce

Zavzpomínáte si někdy na určité chvíle z kariéry?
Ano. Mám tři body. Tři části. Prvním je Tampa a Stanley Cup, pak nároďák. Hrál jsem na třech olympiádách a pěti mistrovstvích světa, tři jsem vyhrál. Vždy pro mě reprezentovat byla čest, i když ne vždy to bylo jednoduché, jak si fanoušci myslí. Sezonu hrajete na menším kluzišti, po skončení jedete na šampionát, připravujete se na větší led a tím i jiný hokej. To samozřejmě pak ovlivní i vaši letní přípravu na další ročník. A to nemluvím, když se zraníte. To nejsou výmluvy, ale fakta. Proto jsem se po Vancouveru rozhodl, že se chci věnovat jen NHL. Nakonec kluci o pár týdnů později nečekaně šampionát vyhráli, což jsem jim přál. Faktorů, na kterými ale hráč musí přemýšlet při rozhodování, zda jet nebo ne, je ale hodně. A není to lehké. Pro to by fanoušci měli mít pochopení.

A třetí část?
To jsou samozřejmě Vítkovice. A na všechno rád vzpomínám.

Když jste byl nedávno v šatně Vítkovic, nechybí vám to prostředí a vůbec hokejový život s tím spojený?
To je jeden z důvodů, proč na hokej nechodím, protože když jdu, chybí mi to ještě více. A chybět mi to bude až do smrti. To se nedá nijak nahradit. Leda být trenér, ale ani to není stoprocentní.

Návrat k hokeji v nějaké roli jste nezvažoval?
Zatím mě to neláká. Třeba trénování? Vůbec. Když jsem skončil, říkal jsem, že se k němu nebudu vracet. Dělal jsem ho třicet let od rána do večera. Samozřejmě znám lidi kolem hokeje, tady i v Americe, asi bych to měl i díky tomu jednodušší, vím to, ale v šestatřiceti jsem pověsil brusle na hřebík, řekl jsem si, že je nesundám. Je to už osm let a zatím jsem je nesundal.

Aspoň žena je ráda, že vás má doma, viďte?
To se musíte zeptat jí, já nevím, ale myslím si, že by byla také ráda, kdybych někdy vypadl. (zasměje se)

Opravdu?
Myslím si, že jo.

Utkání 19. kola první fotbalové ligy: Baník Ostrava - Slavia Praha, 19. prosince 2021 v Ostravě. (střed) Ladislav Almási z Ostravy oslavuje gól.
OBRAZEM: Emoce radosti i smutku. Výhry a prohry Baníku v roce 2021, podívejte se

A co trvalé usazení se v Česku?
Zatím jsem nad tím neuvažoval. Holky v Americe chodí do školy, já tam jsem od osmnácti, což už je 26 let, takže větší část života a drží mě to tam. Zvykl jsem si. Všechno má své „pro“ a „proti“. Život tam není o nic lepší nebo horší, než tady. Výhodou samozřejmě je, že tam je každý den třicet stupňů, palmy, moře, sluníčko svítí. Je to takový můj druhý domov. Občas mi chybí kamarádi, nebo rodina, ale má to zase jiné plusy. A proto tam jsem.

Cítíte se víc doma v Česku, nebo už na Floridě?
Dobrá otázka. (usmívá se) Jak říkám, mám asi dva domovy, i když abych se přiznal, pokud si mám vybrat, tak asi tam. Je to o zvyku, protože v Česku jsem dlouho nebyl. Žít tu třeba půl roku v kuse, bylo by to jinak. Víte, je to tak zamotané, že ani nevím.

Jinak než vy uvažoval váš kamarád Václav Varaďa, který je trenérem a úspěšným. Dvakrát s Třincem vyhrál extraligu, nyní ohlásil, že v klubu chce skončit. Co si o tom myslíte?
Že hodlá skončit v Třinci, je jeho rozhodnutí. Nevím, co za tím stojí, nevím, jestli půjde jinam, zda má nabídky. Známe se ale už dlouhá léta, začínali jsme spolu v Kopřivnici. Na trenéra je mladý, má toho hodně před sebou, ale už patří u nás k nejlepším. Líbí se mi, jak to dělá, kdy se prosazuje podobně, jako když sám byl na ledě. Buď do toho dej všechno, nebo na led ani nechoď. Já bych to dělal podobně, i když nejsem trenérem. Klobouk dolů před ním. Umím si ho představit u nároďáku. Takoví lidé by tam měli být.

A v NHL?
Určitě. Venca tam časem bude. Hrál tam, umí řeč, zná mentalitu lidí, u hokeje je odmalička, takže jednou to vyjde. Přeji mu to.

Je specifický tou svou buldočí povahou, zároveň poctivostí, kdy on tomu dává maximum a to stejné chce po ostatních?
Řekl jste to za mně. Hráčům často trvá, než si zvyknou, i když ne všem. Je to tak půl na půl. Někteří to pochopí hned, protože to mají v sobě, jiní na to ale nejsou zvyklí a pak mohou mít problém. On totiž nechce sto, ale sto deset procent. A tak to má být. Hráči jsou dobře placení, měli by jít příkladem mladým na ledě i mimo něj a to on vyžaduje. Tahle jeho vize se mi strašně líbí.

Utkání 36. kolo hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - HC Olomouc, 28. prosince 2021 v Ostravě. (zleva) Lukáš Nahodil z Olomouce, Pavel Kubina a Roberts Bukarts z Vítkovic.Utkání 36. kolo hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - HC Olomouc, 28. prosince 2021 v Ostravě. Zleva Lukáš Nahodil z Olomouce, Pavel Kubina a Roberts Bukarts z Vítkovic.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Zvolil byste na jeho místě nějakou evropskou mezizastávku, nebo byste vyrazil rovnou do zámoří?
Myslím si, že je dost zkušený, hlavního trenéra dělá v extralize čtyři roky, takže věřím, že by mohl rovnou do NHL. Třeba na pozici asistenta, aby nabral ještě tam zkušenosti, ale po pár letech by mohl normálně trénovat. Hodně mu ulehčí, že tam hrál.

Zítra hrají Vítkovice s Třincem, budete v Ostravar Aréně?
Já už mám zrovna letět, takže i když bych se rád podíval, budu nejspíš na cestě do zámoří. Ale Vítkovicím věřím. Třinec už jednou porazily a já doufám, že se to podaří i podruhé. Nemůžu fandit nikomu jinému. Obecně by bylo krásné, kdyby se ty týmy setkaly ve finále. Třinec má jasné ambice, má na to, aby to vyhrál, Vítkovicím přeji, tak uvidíme. Záležet bude na formě v play-off. Já toho zase neviděl tolik, abych mohl soudit další mančafty.

Vracíte se na Floridu, kde podnikáte s auty. To stále platí?
Ano, platí a musím říct, že se nám celkem daří, problémům s pandemií navzdory. Jsem rád, že to klape. Dokonce bych možná řekl, že ještě lépe, než před covidem.

Čím si to vysvětlujete?
Sám nevím. Nerozumím tomu. Možná je to tím, že je nedostatek nových aut, protože chybí do nich součástky, takže se jich tolik nevyrábí. Tím pádem je větší zájem o ojetá auta, a ani těch už není takové množství.

VELKÝ LUDĚK MIKLOŠKO. Na snímku ho chválí za super zákrok bývalá hvězda Manchesteru United a nedávný trenér Rudých ďáblů Ole Gunnar Solskjær.
Brankářská legenda Mikloško: Odmítl jsem Fergusona, za rozhodnutím si stojím

Je složité v této době v Americe podnikat?
Není to jednoduché. Florida je jedna z mála výjimek, ale jinak vláda v čele s Bidenem vymýšlí, že lidé musí mít očkování, aby mohli pracovat ve větších firmách. Já jsem proti tomu. Ano, měli bychom se asi očkovat, jiné východisko nejspíš není, ale to rozhodnutí by mělo být na každém z nás. Když mi někdo ovšem řekne, že bez očkování ztratím místo v práci, tak to mi připomíná komunismus. Za Trumpa se Americe dařilo, mnozí lidé si to uvědomují a dneska by volby byly vyloženě půl na půl. Nebo se to možná naklání k Trumpovi.

Mění se mentalita Američanů?
S covidem se změnila. Vláda lidi zavřela doma a to nejde. Jistě, nelze mít plné nemocnice, ale nelze se ani zavřít v baráku a čekat, až pandemie přejde. Myslím si, že lidi obecně ve světě to postihlo.

Nicméně na sport diváci nyní chodit mohou…
Na Floridě je to otevřené naplno. Kromě respirátorů nebo roušek na letištích je to jinak volné. Na hokej chodí dvacet tisíc lidí, na fotbal pětašedesát. Samozřejmě asi tomu pomáhá i počasí, které je lepší než v New Yorku, nebo u nás. Tolik se to zřejmě nešíří.

Týmy v NHL to ale postihlo, odkládají se zápasy. Bude to mít vliv na výsledek sezony?
Určitě, i když elitní mužstva už mají tak nahráno, že lze říct, že v play-off budou. A tam se rozhodne. Pokud ale někteří hráči nebudou moci nastoupit, bude to mít vliv. Uvidíme. Snad ne. Škoda je, že hráči nemohou na olympiádu. Já věřím, že Tampa bude zase útočit na nejvyšší příčky. Odešlo jim hodně hráčů, celá třetí lajna, která by v každém jiném mančaftu byla první. Kluci budou chybět, ale snad si jim to sedne. Bylo by super to vyhrát třikrát po sobě.