Poslední dvě sezony už ale válí v druhé lize, letos konkrétně v barvách Karviné, se kterou by chtěl proniknout do play off. Poslední výsledek s Porubou (3:4 po nájezdech) mu ovšem příliš radosti neudělal.
„To byl smolný zápas. Těžkopádně jsme se rozjížděli a i přesto, že jsme pořád vedli, nám chyběl kousek, aby se to dotáhlo. Mrzí nás to, počítali jsme se třemi body," přiznal metrákový a téměř dvoumetrový hokejista.

Když se vrátíme k vaší extraligové kariéře, naplnila vaše představy a očekávání? Byla úspěšná?
Uf… je to už tolik let zpátky, že si už pomalu ani nevzpomenu kolik. Samozřejmě, že ty zkušenosti mi zůstávají, akorát s přibývajícími roky se stále víc zpomalují nohy (úsměv). Ale řekl bych, že má extraligová kariéra nebyla tak špatná. Něco jsem se v ní nahrál, získali jsme stříbro se Zlínem.

V té vaší zmiňované sezoně 1994/95 jste proti Vsetínu byli blízko titulu. První zápas jste vyhráli, další těsně prohráli, v posledním utkání rozhodovalo prodloužení…
Jsou to i tak hezké vzpomínky. Je to asi nejvíc, čeho jsem kdy dosáhl, i když osobních úspěchů v zahraničí bylo víc než na českých kluzištích.

Čímž se dostáváme k vašemu zahraničnímu angažmá. Proč jste upřednostnil britské ostrovy?
To byla náhoda. Situace se tak prostě vyvrbila. Já měl totiž původně nabídku jít do Ruska, do Nižněkamsku. V té době byla ruská liga směrem k dnešní KHL teprve v prvopočátcích. Ještě se pořádně nevědělo, jestli se takový projekt vůbec rozjede. Hrála se tam superliga. Bohužel mi angažmá na poslední chvíli padlo a já neměl jiné. Na poslední chvíli se objevila nabídka z britské ligy, konkrétně do Skotska, tak jsem to šel zkusit s tím, že se aspoň naučím jazyk. Šel jsem tam na rok a vyklubalo se z toho devět let.

Jak to vypadá v britské soutěži?
Je rozdělena na dvě skupiny, více zápasů jsem odehrál v té spodní, ale nevadilo mi to. V té druhé je totiž spousta Kanaďanů, kteří to mydlí hlava nehlava. Já si víc zahrál v té druhé a peníze tam byly stejné.

Takže britské angažmá jste nezakusil kvůli tomu, jaký styl hokeje se tam hraje?
Vůbec ne. Řezat se s Kanaďanama, to není můj styl (smích). I když jsem musel. Prostě mě tam zavál vítr a mně se tam zalíbilo. Velmi mi to obohatilo život. Určitě toho nelituji.


#flash|https://g.denik.cz/73/83/denik_tisk.swf|500|115|denik_tisk#