Pane Mrowieci, havířovský hokej slaví kulaté jubileum. Co byste mu popřál do dalších let?

Když to zestručním, tak věrné fanoušky, kvalitní výchovu mladých hráčů, hodně stabilních partnerů a s tím související úspěchy mužstva.

Když jste klub v roce 2010 se svými kolegy stavěli zase na nohy, jakou koncepci jste si stanovili? Povedlo se klubu dosáhnout mety, kterou jste si v té době před sebe vytyčili?

My jsme v roce 2010 přebírali havířovský hokej v situaci, kdy byl v konkursní podstatě a byla na něj uvalena insolvence. O muže nám zase tolik nešlo, s těmi jsme počítali jen pro druhou ligu. Chtěli jsme zachránit hlavně mládež a udržet tradici kvalitní výchovy mladých hráčů ve městě, kterou byl klub pověstný. Naštěstí jsem našel pochopení u ostatních lidí, kteří smýšleli stejně. Šli jsme tedy do toho spolu s panem Bambulou, přidali se i další patrioti jako Martin Potočný, Honza Peterek a jiní, a nakonec se obnova havířovského hokeje v jeho podstatě, tedy nedopustit rozpad mládežnického pilíře, podařila.

A navrch jste se časem dostali do první ligy. To je za pouhých osm let práce v klubu slušná vizitka, co myslíte?

Když nad tím tak přemýšlím, těch osm let, které už uplynuly, je docela dlouhá doba, ale v porovnání s oním devadesátiletým jubileem je to opravdu stále pouhý střípek klubové historie. Nicméně máte pravdu, je potěšitelné vidět, že se povedlo posunout na jistou úroveň i dospělé a mladí kluci tak mají v prvoligových hráčích své vzory. Tak jsme to plánovali. A i když nám každým rokem odcházejí z týmu některé ikony, pokaždé se podaří místo nich zabudovat do týmu nové odchovance. Nejvíce je to asi vidět na letošním kádru, v němž působí spousta našich mladých hráčů. To je skutečně dobrá vizitka klubu a těší nás to.

Havířov je dnes už plně etablován v první lize. Jak náročné je udržet ho v této pozici?

Velmi náročné. Musíme si uvědomit, že se nacházíme ve specifickém regionu, podobných v republice moc nenajdeme, jestli vůbec. Na strašně malém prostoru zde působí spousta hokejových klubů, my sami jsme někde uprostřed tradičních hokejových organizací s extraligovou soutěží a udržet výkonnostní laťku na úrovni, kterou jsme stále schopni držet, to je opravdu těžké. Nemluvě o shánění obchodních partnerů.

I to se vám ale daří…

Musím poděkovat všem lokálním partnerům včetně všech malých sponzorů, kteří nás jakkoliv podporují. V Havířově nefunguje žádný energetický, hutnický či strojírenský gigant, který by do klubu vkládal každým rokem ohromné peníze. Jsme odkázání na střední či středněvelké firmy, ale máme v tomto ohledu velké štěstí, že v nich působí místní patrioti, kterým není osud našeho hokeje lhostejný a dokážou svým dílem přispět k pokračování tradice a kvalitní značky havířovského hokeje.

Kam byste klub rád směřoval? Zaměříte se především na mládež, kterou máte na vynikající úrovni, nebo byste rádi prorazili s prvním týmem dospělých?

Předně musím bez obalu říct, že extraligové ambice nemáme. Uživit tři extraligové kluby na tak malém prostoru je podle mě nemožné. Což ale neznamená, že bychom s prvním týmem neměli ambice. Vše vychází právě z dobré práce s mládeží. Jejím zářným příkladem je David Pastrnák, hvězda NHL, který může mít při způsobu naší práce své následovníky. Naší snahou bude nadále produkovat kvalitní hokejisty, kteří jednoho dne dosáhnou na extraligovou úroveň, jako třeba momentálně Robert Říčka ve Spartě. Hokej prostě budeme dále rozvíjet tak, abychom s prvním týmem končili ve špičce soutěže a třeba si i zkusili baráž o extraligu. Každá podobná zkušenost je pro naše mladé hráče přínosná.