A právě on před víkendovým šlágrem kola Chance ligy proti Vsetínu vhodil úvodní buly slavnostního večera, během něhož si hokejový Havířov připomínal své výročí.

„Je to pro mě velká čest, mám z toho ohromnou radost, vůbec jsem s tím totiž nepočítal,“ přiznala legenda klubu, která s hokejem začínala po druhé světové válce v tehdejším Sokole Lazy.

Začínal na rybníku

„Byl to příjemný pocit, opravdu,“ dodal bývalý obránce, který se v průběhu kariéry „přeškolil“ z obránce na brankáře. „S hokejem jsem začínal na rybníku,“ vzpomíná na své začátky a jedním dechem dodává: „Hrál jsem za školní družstvo obchodní akademie v Orlové, neměli jsme ale kluziště, a tak jsme na tréninky jezdili lokálkou do Ostravy. Trénink byl v jedenáct večer a ráno jsme museli do školy. Neměli jsme však žádné úlevy, někteří profesoři nám fandili, další však byli proti.“

Legendy na ledě. Bývalí hráči Havířova se seřadili před slavnostním zápasem. Milan Stonavský zcela vpravo.

V roce 1966 se klub přestěhoval z Lazů do Havířova. A o dva roky dříve se stěhoval i Stonavský, který dostal byt v Prostřední Suché. Dokonce si stihl zachytat i za havířovský AZ a po konci kariéry přešel k funkci hlasatele, rozhodčího a později i trenéra mládeže.

Dokonce vedl Luďka Čajku, na něhož dodnes vzpomíná. A vzpomínky má také na nejslavnějšího havířovského odchovance Davida Pastrňáka. „Pamatuju si ho ještě z žáků, už tehdy to byl mimořádný talent. Když přijede, tak se tady vždy zastaví. Hrál se zápalem, nic neodflákl, je to pravý hokejista,“ říká Stonavský, který věří, že se Havířovu povedou vychovat i jeho nástupci. „Podmínky na to tady jsou,“ dodává.

V roli trestoměřiče

V současné době pan Stonavský vykonává funkci trestoměřiče a otevírá vrátka havířovským hokejistům. „Už dosluhuju,“ žertuje. „Ale baví mě to, jsem rád, že jsem stále u hokeje. Mám však už svůj věk, není to žádná sranda,“ říká třiaosmdesátiletý člen havířovské síně slávy. „Ale je to pro mě čest,“ hlásí.

Poté, co vhodil úvodní čestné buly před sobotním zápasem se Vsetínem, mu aplaudoval celý stadion. Na tribunách se přitom sešlo více než tři tisíce fanoušků. „Byl to nádherný pocit, to se prostě nedá popsat,“ komentoval to dojatý Stonavský.

AZetu se k devadesátiletému jubileu sešla řada přání. A co klubu vzkazuje Stonavský? „Aby hrál pro lidi se zápalem a naplno. A pokud to bude možné, tak klidně i postup do extraligy. Podmínky na to podle mě jsou,“ věří persona havířovského hokeje.

„Byly tady i špatné roky, ale klub se z toho dokázal vyhrabat. Házely se mu klacky pod nohy, ale vždy se z toho dostal. Klobouk dolů před lidmi, kteří havířovský hokej vrátili na dnešní úroveň,“ uzavřel pan Stonavský.