Marek Ivan, který si prošel několika extraligovými celky (Vítkovice, Vsetín, Třinec, Karlovy Vary, Znojmo, Vsetín), ale působil také v Itálii, Německu či nižších zámořských soutěžích, chce z pozice hráče i sportovního manažera pomoci Bohumínu k postupu do druhé ligy a pozvednou také místní mládež. „Myslím, že zatím se obojí poměrně daří," říká nedávný hráč druholigové Karviné Marek Ivan.

Jak jste se vlastně objevil zrovna v Bohumíně?
Od loňské sezony mi tady hraje mladší syn, který je zde na hostování. Pak se zrodila myšlenka, že tady budou mladší žáci. Bohužel v Bohumíně nebyl žádný trenér licence B, já ji mám, tak jsme se dohodli s předsedou, asistentem i výborem, že bych pomohl. Jsem za to rád.

Sledoval jste v minulosti klub?
Trochu ano, protože spousta mých kamarádů hrála za Orlovou a třeba derby s Bohumínem bylo hodně na sociálních sítích prezentováno. Nyní je mi ale jedno, co tady bylo. Mě zajímá spíš to, jak to funguje za mě. Dostal jsem od vedení klubu důvěru, k tomu parťáka. Všichni tady táhneme za jeden provaz a přenášíme to na tým.

Zatím jste v krajském přeboru druzí právě za Orlovou…
Na to, že se tady hokej rozjel po nějaké pauze, si myslím, že se nám celkem daří. Máme šikovný mančaft, zkušené i mladé hráče, spolupráci s Porubou. Podle mě je na místě spokojenost s průběžnou druhou pozicí. Obecně v kolektivním sportu to musí fungovat tak, že od řidiče autobusu až po posledního hráče musíme být jednotní. Pokud někdo ten řetězec přeruší, je vše špatně. Každopádně pocit vítězství, když se sejdete na zápase na úkor práce či rodiny, a pak si dáte pivo, párek, klobásu a pokecáte o hokeji, je to nejkrásnější. Snažíme se vybudovat tým, který bude pokračovat do budoucna a dotáhne to co nejvýš. Netajíme se tím, že bychom chtěli postoupit.

Myslíte, že postavení týmu v tabulce zatím odpovídá jeho možnostem?
Zatím ano, protože je to nově poskládaný mančaft, který je pomalu v záběhu, vše si začíná sedat, fungovat, ale chce to svůj čas. Na obhajobu kluků musím říct, že tady všichni dělají zadarmo a za svůj čas i peníze. Je tady ale předpoklad, že bychom se měli dostat do finále proti Orlové, snad se to povede. Tam se ukáže hokejovost, chytrost, vyspělost a taktika hráčů.

Je z vás cítit, že máte velkou motivaci to dokázat.
Je to velká výzva a já mám rád výzvy. Pracoval jsem v klubech ve Frýdku-Místku, Orlové, v Německu, mám odtrénovaných osm let u mládeže, A-týmu či juniorky. Chci z mančaftu pro čtvrtou třídu udělat tým, který půjde nahoru. Zvlášť s tím zázemím, které by nám mohly závidět mnohé druholigové kluby. Bohumín by si zasloužil, aby měl více mládežnických kategorií a áčko hrálo vyšší soutěž. Pokud to zvládnu, tak budu spokojený. Pak mě mohou klidně vyhodit (pousměje se). Ale obrovsky mě tato možnost a hokej jako takový naplňuje. Chci ho dělat třeba do důchodu.

Přivedl jste také zajímavá jména jako Miroslav Javín či David Mikšan…
Chtěli jsme tým postavit na velkých jménech a tohle jsou kluci, kteří v hokeji něco dokázali. Zároveň mají i trenérskou licenci, takže do příštích let s nimi počítáme jako s pomocí u mládeže a budeme to tady budovat dál. Nedotáhli jsme sem jen kvůli krajskému přeboru. Zatím se to daří, rozjíždíme to slibně. Ale nejsou to jen tito dva. Jsou tady jména jako Křibík, Radek Milch, Mára Kopun a další. Věřím, že třeba Jakub Gelnar se do dvou tří let stabilně prosadí v první lize, protože na ni má. Je tady plán o spolupráci Vítkovic, Poruby a Bohumína, takže věřím, že to všem půjde k duhu a pomůže nám to.

Jaké máte zatím pocity ze soutěže?
Přiznám se, že jsem utkání krajského přeboru viděl naposledy někdy v roce 1992, od té doby jsem ho živě nesledoval. Nicméně že až na jeden dva mančafty to šlo abnormálně nahoru. Vím to i z komunikace s lidmi z klubu. Navíc čím v uvozovkách horší liga, tím víc se musí bruslit. Nepamatuju, že bych se tolik nabruslil v první lize nebo extralize. Hlavně je to tím, že na mě trenér soupeře nasadí hráče, který se ode mě nehne, přilepí a nepustí. S tím si ale zkušení hokejisté musí poradit. Dneska už není mezi extraligou a krajským přeborem rozdíl v bruslení, střelbě, nasazení, ale pouze v myšlení a taktické vyspělosti hráčů.

Zmínil jste také mládež…
Tam se nám také daří výborně. Přibyla nám třeba kategorie mladších žáků. Chce to ale čas. Máme v plánu do pěti let stabilizovat mládežnickou pyramidu a pak se uvidí, jak to půjde dál a jak se budou vyvíjet kluby v okolí. Může se stát, že zde bude třeba první liga mladšího dorostu. Ale jak říkám, to ukáže až čas.