Odchovanec karvinského hokeje, či spíše hokejbalu, neboť jeho tatínek Martin Pala starší je spoluzakladatelem hokejbalu ve městě, prožívá náročný rok. Student posledního ročníku na Střední průmyslové škole v Karviné musí ještě stihnout maturitu, přijímačky na vysokou, závěr hokejbalové extraligy a snad i mistrovství světa dvacetiletých hráčů v anglickém Sheffieldu.

Martine, je ten mistrovský titul v hokeji vrcholem vaší dosavadní kariéry?
Určitě ano, dosud jsem získal jen stříbro v dorostu a bronz v žácích. Zlato v juniorech je nejvíc. Jsem rád za všechny kluky, co v týmu byli a co se o to snažili, protože na sobě všichni tvrdě makali. Zasloužili si to. V týmu byli hráči posbíraní z celé republiky, takže si vážím toho, že jsem tam mohl být i já (jediný karvinský hráč – pozn. aut.). Mančaft si perfektně sedl.

Zkuste přiblížit vaši cestu za titulem?
Základní část jsme nějak zvládli a pak přišlo to hlavní, play-off. V osmifinále jsme hráli s Mladou Boleslaví a prakticky nevěděli, do čeho jdeme, respektive, jak to zvládneme. Myslím, že ale právě tam nás to nakoplo a tým se neuvěřitelně stmelil. Sérii jsme zvládli hladce 3:0 a začali si víc věřit. Ve čtvrtfinále přišel Hradec Králové, kde jsme první dva zápasy doma taky vyhráli, ale pak už to v pohodě moc nebylo, protože jsme tam jeli sérii ukončit a nepovedlo se nám to ani v jednom z těch dvou zápasů. Ten rozhodující doma jsme už ale zase zvládli a dostali se na závěrečný turnaj čtyř nejlepších. Tam už se hrálo systémem každý s každým a poslední den navíc o konečné umístění. To jsme zvládli velmi dobře, vyhráli jsme všechny zápasy i finále nad Spartou a mohli slavit.

Jak dlouho už se vlastně hokeji věnujete?
No, už dlouho, patnáct let. Začal jsem asi ve čtyřech letech, kdy mě rodiče poprvé vzali na karvinský zimák. Tam jsem taky hrál asi do šesté třídy.

S pohárem. Martin Pala mladší (uprostřed) se stal v juniorce Třince hokejovým mistrem republiky.

Pak jste se rozhodl pro Třinec?
Ano, přesněji řečeno si rodiče vyhodnotili, že v Třinci to pro mě bude nejlepší. V Karviné je špatné vedení hokeje. Určitě toho nelituji, protože jsem se v Třinci vyhrál, prošel si mládežnickou pyramidou a získal nějaké medaile včetně té letošní zlaté. V Třinci říkali, že je to snad první titul juniorky v historii. Ohromně si vážím toho, že jsem u toho mohl být. V Karviné bych si o tom mohl leda nechat zdát.

A co hokejbal? Jak to zvládáte prolínat?
Když je hokejová sezona, tak se snažím klukům pomoct, ale často mi to vůbec nevycházelo, protože termíny zápasů se kryly. Vždy jsem se k tomu dostal až po konci hokejové sezony.

Zatímco v Třinci jste zažil mistrovské oslavy, s hokejbalem máte v Karviné úplně opačné starosti…
Bohužel. Už jsem si říkal, že bych nechtěl zažít sezonu, kdy v jedné sezoně získám titul a zároveň spadnu.

Zachrání se hokejbalová Karviná?
Věřím tomu. Chtěli bychom si zahrát s klukama extraligu i v další sezoně. Škoda posledního zápasu s Letohradem, kdy to bylo dlouho vyrovnané a pak se jen čekalo, kdo dá druhý gól. Dostali jsme ho dvě minuty před koncem my.

Hokejbalu se věnuje i vaše sestra Tereza a příští rok se koná na domácí půdě mistrovství světa mužů i žen. Může se stát, že za obě seniorské reprezentace nastoupí sourozenci Palovi?
Tak to by byla asi rarita, ale jo, můžeme to brát jako slušnou motivaci. Větší šanci má asi Terka, je fakt dobrá a fandím jí. Já si snad zahraju na blížícím se MS dvacítek v červenci. Vždy jsem chtěl reprezentovat. Je to pro mě pocta. V mládežnických vběrech se mi to nepovedlo, ale doufám, že teď už to vyjde.

Celý rozhovor v tištěném vydání Karvinského a havířovského deníku.