Stalo se tak u příležitosti oceňování nejúspěšnějších sportovců Karviné za rok 2018.

Devětapadesátiletý rodák z Opavy má ve sbírce dvě medaile z mistrovství světa, v roce 1980 startoval i na olympijských hrách v Lake Placid, ale také odehrál 415 zápasů v NHL, v nichž posbíral 330 kanadských bodů.

Sedm sezon nosil dres Toronta, poté nastupoval také za Detroit a Edmonton. Jako první Čechoslovák dal gól v utkání All Star Game v NHL.

Po návratu ze zámoří působil v Německu a Itálii, kde se dokonce radoval z mistrovského titulu. Poté, co pověsil brusle na hřebík, přešel na trenérskou kariéru a v současné době vede v EBEL lize Znojmo. „Dokud mi to zdraví dovolí, tak budu trénovat. Ale už mě to taky unavuje, vždyť mi bude šedesát let,“ připomíná.

Jste členem síně slávy. Co to pro vás znamená?

Byl jsem z toho hodně překvapený, když jsem se to dozvěděl. Je to obrovská pocta a čest. Dostat se mezi takovou smetánku do síně slávy, to mě v životě nenapadlo. Moc si toho vážím.

Jak jste se o tom vlastně dozvěděl?

Dva týdny před událostí mi to volal můj dlouholetý kamarád Dalibor Boniatti. Opravdu mě to příjemně šokovalo. I když jsme den předtím měli zápas, tak jsem rád dorazil. To bych si totiž nenechal ujít.

Z Karviné jste se dostal až do NHL. Co je pro to třeba udělat?

Člověk si musí věřit, musí to mít v sobě a taky musí mít štěstí. Nesmíte se bát, je třeba být odvážný a udělat rozhodující krok do neznáma. Musíte to aspoň zkusit. NHL je totiž úplně o ničem jiném. Dostat se tam a vydržet stojí spoustu sil. Ale splnil jsem si svůj životní sen.

Sledujete stále dění v NHL?

Jasně. Je o hodně rychlejší a dynamičtější. Ale možná až moc bez myšlenky, je to spíše takový hurá hokej.

V NHL řádí havířovský David Pastrňák. Co na něj říkáte?

Je úžasný, má skvělé ruce. S ničím se nemazlí a baví ho to, to je na něm vidět. Je to obrovský talent.

V Havířově zase nedávno naskočil znovu do akce Jaromír Jágr. Jak se díváte na jeho comeback?

Na jednu stranu člověk musí smeknout, že v tolika letech je schopný hrát a své tělo tak udržovat. Ale na druhou stranu mi to připadá, že je toho až moc, že už to zkrátka nemá zapotřebí.

Jste čestným prezidentem karvinského hokeje. Jak vidíte jeho budoucnost?

Karvinský hokej už delší dobu stagnuje, takže doufáme, že se v budoucnu zase zvedne. Ale v dnešní době je to hodně o penězích a sponzorech. Pokud máte šikovné kluky, tak vám je okolní kluby rozeberou. Ale to je dnešní doba.

Jak moc se zapojujete do dění v klubu?

Rád Karviné pomáhám. Pokud trénuji, tak jsem v kontaktu na dálku nebo přes léto, ale jakmile definitivně skončím s trenéřinou, tak se budu karvinskému hokeji věnovat víc.

Myslíte, že se mužský hokej povede vrátit do druhé ligy?

Jsme na startu. Šli jsme do toho s tím, že budeme dobře dělat mládež, ta je naší prioritou. Uvidíme, jak to bude vypadat dál. Druhá liga by byla fajn, ale vše je o financích a hráčích.

Jak vůbec vzpomínáte na vaše karvinské začátky?

V Karviné jsem měl fantastické dětství a skvělé lidi okolo sebe, což mě dostalo tam, kam jsem se dostal. V šestnácti letech jsem pak odešel do Vítkovic. Nechtěl jsem tam jít, chtěl jsem hrát tady, ale pokud jsem se někam chtěl dostat, tak jsem ten krok musel udělat.