Trenéři i komentátoři upozorňovali na leccos. Mladičký Čech si někdy až příliš hrál s pukem, často ho zbytečně ztrácel. Měl nedostatky při bránění. Nějakou dobu mu trvalo, než zesílil na zámořské parametry, v prvních sezonách ho trápily i zdravotní trable. Prosadit se do NHL prostě není jen tak.

Co je ale hlavní, Pastrňák na odstranění svých slabin systematicky pracoval. Rok za rokem bylo vidět, jak se ve výše zmíněných kategoriích zlepšuje. Navíc přitom dál piloval dovednosti, díky kterým vyčníval. Čich na góly, rychlost, zdravou drzost.

Nebojí se bránit

„Každý rok chcete být lepší a čekáte sám od sebe, že budete lepší,“ říká dnes Pastrňák. „Pořád na sobě pracuju a jsem rád, že to je znát,“ věří bostonský útočník, který v pouhých dvaadvaceti letech začal už svou pátou sezonu v nejlepší hokejové lize planety.

Výsledek? Po deseti zápasech nového ročníku má klenot Bruins na kontě deset gólů (spolu s Austonem Matthewsem nejvíc v soutěži), s patnácti body je čtvrtý v pořadí produktivity. Stihl už dva čtyřbodové duely, jednou nasázel hattrick. Jakýkoli komentář je tu vlastně zbytečný.

„Zlepšuje se ve všech možných aspektech hry. Podívejte se třeba na jeho střelu. Už v minulé sezoně vstřelil hodně gólů z první, teď se do toho ale opřel daleko víc,“ chválil českého kanonýra bostonský trenér Bruce Cassidy.

Jak už bylo zmíněno, Pastrňák nejenže skvěle útočí, ale umí zabrat i na opačné straně hřiště. „Všimněte si na jeho hře, jak se vrací a pracuje směrem dozadu. Výborně si hledá místo. Když k tomu přidáte jeho tvořivé schopnosti, dostanete výjimečného hráče,“ hodnotí útočník Brad Marchand.

Právě s Marchandem a Patricem Bergeronem tvoří Pastrňák jednu z nejúdernějších útočných formací v současné NHL. Nejmladší z tria se od zkušenějších kolegů naučil, že nestačí jen střílet branky a vyšívat krásné kličky.

„Chci, aby se na mě ostatní mohli spolehnout. Nastupuji se dvěma hráči, kteří jsou výborní na obou koncích hřiště. Proč bych nemohl být jako oni?“ popisuje Pastrňák.

Srovnání s Jágrem

Do sezony vlétl v takovém stylu, že ho mnozí začali přirovnávat k Jaromíru Jágrovi. Při pohledu na jeho řádění si lze jen těžko nevzpomenout na kousky, které zkraje 90. let předváděl mladý Jágr v Pittsburghu (dodejme zároveň, že po boku hokejového génia Maria Lemieuxe).

Každé takové srovnání ovšem pokulhává. V NHL se v době Jágrových začátků hrál zcela jiný hokej než teď.

Hráči jsou rychlejší, defenzivní systémy mnohem propracovanější. Těžko očekávat, že by Pastrňák ve své šesté sezoně dosáhl na 149 bodů, jako se to před lety podařilo slavnému číslu 68.

Zcela vážně se ale mluví o tom, že by Pastrňák mohl letos pokořit padesátigólovou hranici. Udrží-li současné tempo, je to jen otázka času…