„Stoprocentní už to asi nikdy nebude, bolet to bude pořád,“ prozradil s trpkým úsměvem nadějný bek, který se k hokeji vrátil po víc jak roce v rodném Šumperku. Má tam rodinu, stadion pár minut od domu. A když návrat neklapne? „U mě je na prvním místě škola. Bylo by to tak i kdybych se nezranil,“ má jasno student právnické fakulty UPOL.

Tomáši, jak došlo k vašemu přesunu do týmu Šumperka a kdy jste se zapojil do přípravy?

Byl jsem tady už od května, od začátku letní přípravy. Na jaře mi volali pan Janeček a pan Velčovský (trenér a prezident klubu, pozn. red.) a domluvili jsme se, že tady budu trénovat. V Šumperku jsem doma, mám tady rodiče, babičku i dědu.

Na ostrý start jste si počkal až do listopadu, takový byl plán?

Už od července jsem trénoval na ledě, ale ze začátku mě zraněná ruka hodně bolela a omezovalo mě to. Vedení mi naštěstí dalo čas a důvěru. V listopadu už to vypadalo lépe a i když mě to pořád bolí, domluvili jsme se, že půjdu do zápasu.

Jaký byl první zápas po pauze, která trvala 14 měsíců?

Byl to takový zvláštní nezvyk, víc jak rok jsem nehrál hokej. Trénování je super, ale zápas je něco jiného, takže mi chyběla zápasová praxe. Je těžké se do toho dostat zpátky.

Jakého charakteru bylo vaše zranění, kvůli kterému jste vynechal celou loňskou sezónu a část té letošní?

Loni hned ve druhém zápase za Havířov jsme hráli zrovna v Šumperku. V útočném pásmu jsem se nešťastně srazil s protihráčem, vůbec to nevypadalo vážně. Blbě jsem tam nechal levou ruku a zlomil jsem si zápěstí. Hned jsem věděl, že je to hodně špatné. V nemocnici zjistili, že mám zlomených několik kůstek v zápěstí, které jsem měl ještě vykloubené a zpřetrhané všechny vazy. Snad všechno, co si se zápěstím můžete udělat. Hned jsem šel na operaci a ruku mi museli sešroubovat.

Co následovalo pak?

Byl jsem doma s rodinou a byl to nezvyk. Dřív jsem pořád lítal někde po hokeji a doma jsem skoro nebyl. Mamka se o mě starala, ze začátku jsem s rukou nemohl dělat vůbec nic a hrozně to bolelo. Zároveň studuji na právnické fakultě UPOL, kvůli covidu byla výuka distanční, takže mi to sedělo aspoň takhle. Celý rok jsem strávil učením. Taky jsem cvičil tak, abych ruku nepoužíval, třeba na kole.

Jak se cítíte teď?

Měl jsem dlouhou rehabilitaci a ruku pořád cítím, stále to není optimální. Je to běh na dlouhou trať, stoprocentní už to asi nikdy nebude. Spíš jde o to, abych se na ledě cítil stoprocentně a dokázal podávat výkony. Ruka bude asi bolet pořád.

Vážně zranění přišlo ve chvíli, kdy jste přecházel z mládeže do seniorské kategorie. Mohlo být načasování vůbec horší?

Asi to bylo nějaké znamení, že jsem se mohl naplno věnovat škole. Hned po tom zranění jsem hlavně doufal, že se budu moct zapojit do normálního života.

Draci proti Havířovu. Ilustrační foto
Vítězný návrat jedničky a dva góly Vildumetze. Draci vezou tři body z Havířova

Nepřepadaly vás chmurné myšlenky? Nebo jste byl správně nastaven tak, že se k hokeji vrátíte?

Věřil jsem, že se to zlepší, jinak bych tady ani nebyl. Nechtěl jsem to jen tak zkusit, věřil jsem už od května, že to půjde. A když se pak naskytla možnost hrát hokej tady doma, proč do toho nejít. Zimák mám pět minut od domu.

Co je momentálně nejdůležitější, abyste se zase dostal do té správné formy?

Hlavně potřebuji postupně víc hrát, jinak to nepůjde. Trénuji, dávám si navíc, ale zápasy nenahradí nic.

V prvních startech za Šumperk jste dostal možná až nečekaně mnoho času na ledě, že?

V prvních zápasech proti Vrchlabí a Slavii jsem hrál nějakých 12, 13 minut. Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsme měli zraněné nebo nemocné obránce i útočníky a pro mě se uvolnilo místo v obraně.

K týmu se momentálně připojil obránce Matyáš Hamrlík a najednou jste dvakrát nehrál. Není to demotivující?

Je to těžké, každý by chtěl hrát. Budu makat, ale zároveň vím, že ruka mě ještě bolí, což je na hlavu. Chci, aby ta ruka byla dobrá. To je jediný můj osobní cíl.

Jste případně připraven dát přednost i škole, pokud by to s rukou a hokejem nedopadlo dobře?

Určitě, škola je u mě na prvním místě. Bylo by to tak i kdybych se nezranil.

Autor: Adam Kodet

Hokejová Chance liga. Ilustrační foto
Zaslouží si Chance liga videorozhodčí? Budeme jednat, říká její šéf