Jak o něm říkají kolegové a kamarádi, hokejista políbený od Pánaboha, byl nejen zapáleným hokejovým nadšencem, ale také kumpánem do nepohody. Pozitivně naladěný, věčně živý, vždy sršící energií. Tým znojemských hokejistů připravoval na opětovný start v rakouské EBEL lize. Najednou tady už není. Zemřel po krátké nemoci. Bohužel, doba je už taková.
Autor těchto řádek na něj vzpomíná jako na velmi vstřícného člověka, nikdy neodmítl žádost o rozhovor. Byl i čestným předsedou karvinského klubu, ostatně dlouho držel prapor zašlé slávy karvinského hokeje, jehož je neslavnějším odchovancem.
Narodil se sice v Opavě, ale tam dlouho nepobyl a nejkrásnější léta života, tedy roky dětství a dospívání, prožil právě v Karviné. Byl tak talentovaný, že po něm sáhla tehdejší regionální jednička z Vítkovic už v době, kdy mu zbývalo pár týdnů do plnoletosti. Ani to mu nezabránilo v tom, aby se rychle etabloval mezi muži.
A vynikal i v dospělém hokeji. Netrvalo dlouho a TJ Vítkovice s Fryčerem v sestavě získaly v roce 1981 titul mistrů trepubliky, druhý a dosud poslední ostravského klubu.
Nerozlučnou dvojici, která spolu mohla hrát i poslepu, vytvořil Fryčer s další ikonou vítkovického hokeje Ladislavem Svozilem.
Stojí za zvážení a asi by se to i hodilo, kdyby karvinský zimní stadion nesl jeho jméno. První Čechoslovák v All Star Game slavné NHL by si to za to, jakým způsobem ve světe proslavil karvinskou hokejovou školu, jistě zasloužil.
