Jsou-li dva, může se zrodit láska. Vstoupí-li mezi ně třetí, vznikne drama. Vážné nebo směšné, často obojí, střídavě i současně. Bylo-li nejčastějším námětem staré komedie namlouvání s překážkami, nejčastějším námětem měšťácké komedie (od jejich výšin až po pokleslý "bulvár") se stává manželská nevěra a nejčastějším situačním schématem trojúhelník - nejen ve dvou základních variantách (dva muži - jedna žena, dvě ženy - jeden muž), ale i v různých rafinovanějších kombinacích (čtyřúhelník, pětiúhelník, spojení dvou trojúhelníků apod.)

Častým používáním se ovšem trojúhelník opotřeboval a jeho současným autorským uživatelům nezbývá než pracně hledat jeho dosud nevyčerpané možnosti. Italskému dramatikovi Aldovi Nicolajovi se v komedii Nebyla to Pátá, byla to Devátá (rozuměj: nikoli Beethovenova "Osudová" symfonie, ale poslední "Devátá" s Ódou na radost) podařilo objevit možnost vskutku originální, ba přímo senzační. Říci jakou zde nelze (jako se u detektivky nesluší prozradit, že vrahem je zahradník).

(aj)