„Do měšťanského prostředí sestoupily plesy až v polovině 19. století a to především ve velkých a významnějších městech, například v Praze, Brně a Olomouci a Vídni, v tehdejší rakouské monarchii,“ sdělil zástupce ředitele Muzea Těšínska David Pindur.

V menších městech a vesnicích se pořádaly tradiční vesnické tancovačky a zábavy s lidovými tanci. První veřejný český bál v Praze se konal v letech 1840 a 1841. „Pro všeobecnou oblíbenost si začal razit cestu do jiných končin českých zemí,“ uvedl David Pindur.

V souvislosti se vznikem spolkového života i do prostředí menších měst začali pronikat komornější plesy a bály. U nás například v Těšíně, Fryštátě, Frýdku, Jablunkově a Skočově. „Nezbytnou součástí bálů byl český salónní tanec, takzvaná Beseda od Karla Linka, která byla sestavena z národních tanců jako sousedská, furiant, rejdovák, polky, dvojité, kalamajky, obkročáku, hulána a řezanky,“ vysvětlil David Pindur.

Od roku 1865 se šířily také oblíbené sokolské Šibřinky. Až rozpad rakousko-uherské monarchie a vznik ČSR v roce 1918 umožnil nárůst společenských akcí, plesů a bálů pořádanými spolky a organizacemi všech národností a zaměření s mnohdy velmi pestrým kulturním programem.

Konzervativní venkov ale stále zůstával věrný svým tradičním lidovým tancům. Beseda se tam tančila ještě v 50. a 60. letech dvacátého století.

Plesová sezóna se koná většinou od vánoc do takzvané Popeleční středy, to je 40. den před Velikonočními svátky, kdy začíná období velkého půstu spjaté s rozjímáním nad poselstvím blížících se velikonočních svátků: utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. „Proto taneční zábavy, muziky a plesy v této postní době utichaly,“ dodal Pindur.