Vernisáž odstartovala výstavu jeho obrazů v Městském domě kultury v Karviné jako oslavu půlkulatin malíře, rodáka z Havířova – kde také dosud žije. Oskar Pawlas nejdříve začínal s řezbou, ale pro náročnost na prostor i materiál nakonec přesedlal na malbu. A zde se vždy zaměřoval především na přírodu a krajinu. Jak zdejší z regionu, tak míst vzdálenějších našim končinám.

Během desetiletí tvorby vzniklo odhadem tisíc obrazů. „Mnohé z nich zdobí zdejší školy, umělecké školy, domácnosti, galerie… Prostě různá místa. Stejně tak v zahraničí,“ uvedl v proslovu na vernisáži výstavy Władysław Owczarzy. A dodal: „Mottem celého života Oskara Pawlase je, že příroda byla a je jeho učitelkou. V obrazech jsou kromě realisticky zachycené krajiny patrné také emoce.

Oskar Pawlas nikdy nepodléhal moderně, neprosazoval avantgardu nebo nejnovější umělecký směr. Přesto jeho díla mají nezaměnitelné rysy.“ Oskar Pawlas byl častým návštěvníkem plenérů na celém světě. A býval zde malířem pracovitým. „Zatímco jiní malíři nakreslili třeba dva nebo tři obrázky, on jich nakreslil celou sadu. A je obdivuhodné, že i nyní, ve svém věku, když již netvoří, je stále duchovně a duševně velmi čilý. A když jej člověk pustí ke slovu, je o co stát,“ uvedl Janusz Kożusznik, duchovní a zároveň obdivovatel obrazů. Během 75 plenérů, kterých se Pawlas účastnil, vytvořil na 800 obrazů. „Celkem jich může být přes tisíc, spočítat to nelze,“ upozornil sám umělec. Během 50 let tvorby to činí v průměru 20 obrazů ročně.

Na jeho obrazy je velmi hezký pohled z dálky. Tento dojem ostatně potvrzuje i Daniela Suchanková, jedna z návštěvnic vernisáže: „Vypadá to pak jako pohled do opravdové krajiny,“ řekla.

Za svou práci obdržel v roce 1997 malíř i ocenění od polského prezidenta. Ten jej kromě pamětní medaile vyznamenal i titulem „Zasloužilý pro polskou kulturu“. „Tohoto ocenění si velmi vážím, jen tak někdo jej nedostane,“ řekl Oskar Pawlas.