Hlavně na malé diváky čekají příběhy malého svatojánského Broučka a jeho rodiny. Brouček se učí létat, svítit, prožívá první lásku i zklamání a poznává celý podivuhodný svět. Pohádka je podle divadelníků určena pro děti i jejich rodiče.

Šéfa scény Bajka, Jakuba Tomoszka, jsme se zeptali, proč budou hrát poprvé také česky? „Dítě je dítě a je úplně jedno, v jakém jazyce hovoří. Jsme jedinou loutkovou scénou v širokém okolí, na naše představení nezřídka přicházejí i děti mluvící česky, tak jsme si na začátku divadelní sezony řekli, proč ne? Proč nepřipravit pohádku ve dvojí jazykové verzi? Když můžou být dvojjazyčné ulice, tak proč by nemohla být i Bajka,“ odpověděl Tomoszek.

To, že tentokrát divadelníci sáhli po Karafiátových Broučcích, také není náhoda. „Je to pohádka, ve které je znázorněn harmonický vztah v rodině. Ano přiznávám, je to trošku archaickým způsobem vyjádřeno, ale myslím si, proč neukázat dětem, jak by to ve správné rodině mělo vypadat,“ nechal se slyšet Tomoszek.

Dramatizace a režie se ujala hostující zkušená a velmi kvalitní režisérka Marie Míková, scénografie vzešla z rukou Alexandry Šcolíkové a hudbu k novému představení složil Zbyszek Siwek. A nakolik se bude lišit česká verze pohádky od té polské?

„Na začátku byla česká verze. Broučky zdramatizovala režisérka Marie Míková. A pak jsme ji dali přeložit naší paní dramaturgyni Joanně Wania, která Broučky doslova a do písmene přeložila. Texty písni přeložil Dariusz Jedzok,“ uvedl Tomoszek.

První českou verzi loutkové pohádky má tedy soubor scény Bajka úspěšně za sebou. Dočkají se malí česky hovořící diváci i dalších her v češtině, nebo Broučci byli jedinou vlaštovkou, která však jaro nedělá? „Pro příští sezónu připravujeme další pohádku ve dvojjazyčné verzi,“ ujišťuje o pokračování v dvojjazyčných pohádkách Tomoszek.