S vaším prvním albem přišel téměř okamžitě úspěch, ať už se to týká Legosvěta nebo následně Vteřiny. Čím si to vysvětluješ?
„Tím, že jsme od počátků kapely věřili, že chceme hrát muziku, která se bude líbit nám i lidem. A jakmile jsme měli to štěstí, aby nás hráli v rádiu, začalo na nás postupem času chodit mnohem víc lidí nejen tady doma, ale i po celém Česku."

Jak moc přínosná pro vás byla spolupráce s Richardem Krajčem a Borisem Carloffem? Otevřeli vám oči v některých oblastech, o kterých jste neměli ani potuchy?
„Otevřeli a hodně. Byli jsme poprvé v profesionálním studiu, vydali svou první desku, na kterou jsme hrdí a hlavně ta spolupráce dopadla tak, že od té doby se rapidně zvyšuje poptávka po naší kapele, a díky těm dvěma rokům i spolupráce s jinými kapelami (například nadcházející jarní turné s Mandrage) jsme si otevřeli dvířka k tomu, co jsme od puberty chtěli dělat. Díky tomu jsme dostali šanci natočit i druhou desku, ze které je pilotní singl Vteřina, v lednu ji začneme dotáčet a doufáme, že bude naše stěžejní."

Hodně dlouho si s sebou nesete nálepku druhého Kryštofu, která pokud vím, se vám moc nelíbí. Myslíš si, že i stylově jste udělali takový posun, aby vás tak lidi dále neoznačovali?
„Ta spojitost je tam hlavně ve frázování a podobným vyjadřováním v textech a už pouhé zmínce o tom, že nás „vytáhl" Richard. Snažíme se ze sebe tuto nálepku co nejrychleji smazat a věřím, že po druhé desce se nám to povede."

Vidíš ještě nějaký jiný směr, kterým by se vaše kapela mohla ubírat? Nemyslím tím překopat zcela styl, ale koketovat třeba s neobvyklými prvky.
„My jsme schopni jít x hudebními směry, ale vždycky to musí být postavené na několika pilířích, které nikdy nepadnou, a to je například melodičnost, silné elektrické kytary, kvalita textu a síla písně. Myslím, že nejdůležitější věcí, které nám ty tři roky dali, je ve formě skládání a v jeho zlepšování se."

Pokud se nepletu, tak všichni pořád žijete v okolí Havířova, co vás tu drží?
„Asi milion věcí. A hlavně ani zatím nemáme potřebu žít někde jinde."

Jak hodnotíš havířovskou hudební scénu?
„Podle mě je skvělá. Myslím, že Havířov je skvělý právě v tom, jak moc hudebních interpretů tady je a kolik různých žánrů se tady dá najít. Máme spoustu kamarádů, kteří nás inspirovali nebo dodnes inspirují. Já mám například hrozně rád texty Kuby Fojtíka z kapely Ikar, a ta má od jednoho fanouška na jednom serveru vzkaz, který mluví za vše: „Škoda, že jsem to objevil až teď… A škoda, že už to nefunguje."

Pro vás nejsou už neznámou ani velké festivaly. Sníte o některém, kde byste chtěli zahrát, případně s kým?
„Sny i plány určitě máme a jsou to právě ty velké české festivaly. Už jsme si zahráli skoro na všech těch největších, ale ten sen tkví v tom, abychom jednou byli na plakátech těchto festivalů a hudebních akcí tím největším písmem."

Letos jste získali cenu města Havířova za Talent roku. Myslíš si, že to jasně ukazuje vaši dlouhou tvrdou práci?
„My jsme rádi, že si toho lidi všímají. Myslím si hlavně, že pro spoustu lidí můžeme být vzorem v tom, že pokud si člověk za svými jde za svým cílem, může si splnit své sny."

A na závěr otázka – kdy budeme moci slyšet v éteru váš nový singl?
„S novým rokem přijde i nový singl."