Na jevišti sedíme u piva a je nám dobře, říká šéf Dětmarovského divadla

Jak se Dětmarovskému divadlu daří v covidových časech?
Nová sezóna nám začala nadmíru úspěšně. Naše v pořadí již čtvrtá hra Koniáš a Juráš se setkala s takovým ohlasem, že jsme se museli přesunout z předsálí Dělnického domu v Dětmarovicích, kde jsme hráli dosud, do velkého sálu. A ani to na poslední představení nestačilo.
Navíc náš vzácný příznivec Jaromír Nohavica podpořil naše divadlo úžasným benefičním koncertem, který sám navrhnul před více než rokem, když byl u nás na představení Šerifova dcera. Všechno se jevilo, jak se říká, v růžových barvách, až zasáhla covidová pandemie, která se nevyhla ani členům souboru, takže divadlo teď muselo na čas svou činnost přerušit.

To je nemilé. Máte představu, jak budete fungovat dál?
Možná se pokusíme přesunout do virtuálního prostoru. Konečně hru Koniáš a Juráš jsme také částečně nazkoušeli během lockdownu virtuálně, nejprve na skype, potom jsme využili toho, že část souboru tvoří učitelé, a používali jsme ke čteným zkouškám program určený ke školní výuce.

Kde se zahřát v zimě? Přinášíme tipy, kam do sauny v Karviné, Havířově a okolí

To musí být náročně zkoušení tzv. na dálku.
Je to náročné, ale děláme to tak vlastně vždycky, protože já žiju u Prahy a do Dětmarovic dojíždím. Takže jsme na takový styl zvyklí. Já vždycky napíšu první verzi, pošlu ji všem mailem, ostatní ji posoudí, přidají své připomínky či nápady, potom přijdou čtené zkoušky, právě ty jsme minule dělali on-line. Všechny jsem si je nahrával, potom jsem si je pustil a škrtal, co se mi při poslechu nelíbilo, napsal novou verzi, tu jsem zase poslal mailem ostatním, potom další čtená zkouška on-line a tak pořád dokola, až to dospělo do stavu, který se už mohlo jít zkoušet na jevišti.

Máte v repertoáru čtyři hry. Začali jste gangsterkou ze starého Londýna, následoval muzikál o snech, potom western z Divokého Západu a nakonec něco jako folklórní veselohra z Beskyd… Chystáte něco dalšího?
Ano, pracujeme na nové hře, která bude pro změnu ze současlosti. Víc ale prozrazovat nebudu. Nedávno jsme dozkoušeli novou hru, teď jsme začali znovu zkoušet hru starší, kterou jsme dva roky nehráli. Do toho jsme museli “zaučovat” dvě nové členky souboru místo těch, které se daly k odmítačům očkování, bylo toho dost, aspoň si teď díky covidu trochu oddychneme. S úplně novou hrou hned tak brzy začínat nebudeme, premiéry děláme tradičně na podzim a na to je ještě dost času.

Co tedy budete dělat teď, když jste divadlo – donuceni okolnostmi – zavřeli?
Nejsme sami, jak jsem se dočetl, zavírá spousta divadel. V době covidu normálně hrát prostě nejde. Geniálně to řeší ostravské divadlo Mír neboli skupina Tři tygři, kteří se svými (skvělými) internetovými kousky dokázali probavit k obrovské popularitě. Na to my samozřejmě nemáme, talent ani prostředky, jsme ochotnické, vesnické, nejlépe řečeno hospodské divadlo. Ale Jarek Nohavica nás označil hrdým názvem písničkářské divadlo. Na tom bychom teď chtěli začít zkoušet stavět.

A co tedy budete dělat?
Vlastně už děláme. Všechna představení máme natočená, a tak z nich postupně vystřihujeme písničky a dáváme je na internet, ať se s nimi naši příznivci mohou potěšit. Zatím jsme zveřejnili na You Tube celkem jedenáct písniček ze tří našich her, jako jakýsi základ, teď budeme každou středu přidávat jednu, informovat o tom bude náš facebookový profil a stránky www.detmarovskedivadlo.cz. Možná časem přidáme i úryvky z her, scénky, uvidíme. Když už nemůžeme komunikovat s diváky živě, musíme to zkoušet aspoň virtuálně. Ale atmosféru divadla nic nenahradí, těšíme se na to, až ty covidové trable skončí.

Ceny energií stoupají. Podívejte se, kolik zaplatíte při sportování na Karvinsku

V čem vidíte hlavní smysl vaší divadelní činnosti?
Chceme se bavit a máme pochopitelně radost, když se někdo baví s námi. Jsme šťastní, když máme v pátek plnou hospodu. Úmyslně máme hlediště se stolovou čili hospodskou úpravou, děj našich her se záměrně odehrává jednou v kovbojském baru, jindy v beskydské krčmě. My na jevišti sedíme u stolu u piva, diváci v hledišti také a je nám dobře, společně se bavíme, jsme jedna dobrá parta. To je ideál, který když se podaří, nemá chybu.
Kdysi tak fungovaly kabarety, které u nás, nevím proč, zanikly. V Polsku jsou, pokud vím, dodnes. Představení skončí a začíná to nejlepší, říkám tomu třetí dějství. Zůstanou tu ti, kteří se chtějí bavit dál, někdo vezme kytaru, hrají se písničky, které všichni znají, zpívá se, pije se, baví se. Jak říkal na začátku svého vystoupení Nohavica: Ostrava má Heligonku, Dětmarky Dětmarovské divadlo. Kdo to má?

Jakou část diváků tvoří místní a jaká část diváků do Dětmarovic na představení přijíždí?
Dětmarovští tvoří podle mě většinu. Další část jsou ti, kdo třeba z Dětmarovic pochází a dnes už bydlí jinde. Ti se zde také cítí dobře, neboť tu často potkávají ty, které už léta neviděli a mají z toho radost, takže obě strany často zůstávají i na “třetí dějství”. Chodí ale naštěstí i diváci “přespolní”.