Filmem režiséra Radima Špačka a TPS multižánrové tvorby Kateřiny Ondřejkové provází diváka žurnalista Milan Tesař, který novodobý úkaz zkouší na vlastní kůži. Svou premiéru má snímek ve středu 27. března ve 20:20 hodin na programu ČT art.

Ilustrační foto.V koupelně naladit nástroje, v kuchyni nakrájet bábovku, v obývacím pokoji nachystat gauče, křesla, židle, židličky, štokrle, polštáře. A koncert, inscenace, výstava nebo filmová projekce může začít. Kulturní a umělecké projekty provozované v bytech se v poslední době těší v Čechách nebývalému zájmu. „Celý fenomén je neokoukaný. Spočívá v tom, že si pustíte někoho do soukromého prostoru, často někoho, koho neznáte. Nejsou to totiž jenom kamarádi, ale můžou to být sousedé, paní odnaproti, někoho, koho potkáte na ulici a prostě ho pozvete k sobě domů,“ nechává se v dokumentu slyšet sociolog Martin Buchtík a dodává: „To je boření velkého tabu."

Dokument Umění v papučích zasvěcuje do jedné z forem „šérování věcí“ jako do nového životního stylu. „Média se docela často a podrobně věnují fenoménu sdílené ekonomiky, půjčkám bez bank, cestování bez cestovních kanceláří, ubytování airbnb nebo „nezávislým“ taxislužbám. My jsme chtěli ukázat, že sdílet můžeme i umělecké zážitky. Lidé si totiž stále častěji uvědomují, že jakkoliv mají díky moderním technologiím všechno nadosah, chybí jim bezprostřední kontakt – s uměním i s lidmi,“ říká dramaturgyně Jana Strýčková.

„Já mám velkou radost nejen z toho, co a koho budeme moci televizním divákům v dokumentu ukázat, ale také z toho, že je třeba dokážeme inspirovat, aby i oni sami nabídli svůj soukromý prostor k nějaké umělecké produkci, kterou budou sdílet se svými přáteli, ale třeba i s ne příliš známými sousedy, ale především z toho, že ten dokument je stejně neškrobený a intimní, jako je zážitek z bytové produkce,“ říká o Umění v papučích kreativní producentka Kateřina Ondřejková.

„Ve filmu ukazujeme rozdílné motivace všech zainteresovaných,“ prozrazuje dramaturgyně Jana Strýčková a pokračuje: „Pořadatelů, kteří si domů pozvou nejen umělce, ale i třicet diváků, celý den pro ně chystají pohoštění a dva dny po nich uklízejí. Zajímá nás, co vede umělce takového formátu, jako je např. houslista Josef Špaček a violoncellista Tomáš Jamník, k tomu, že za symbolický honorář hrají namačkaní v malém obýváku pro dvacet lidí a za pár dní je čeká koncert před tisícovkou posluchačů v New Yorku nebo Tokiu. A v neposlední řadě chceme zjistit, proč se jde někdo podívat třeba k sousedovi na film s nekvalitním ozvučením na malém plátně, když může jít na stejný film do profi multiplexu?“

 Odpovědi v dokumentu hledá a nachází novinář a scenárista filmu Milan Tesař, který se přes počáteční skepsi sám odhodlá do české domácí kultury zapojit jako pořadatel jednoho unikátního koncertu. „Milan je skvělý publicista a hlavně charizmatický muž, který dokáže proniknout jak k umělcům hudebníkům, výtvarníkům, tak k lidem, kteří ho pozvou k sobě do obýváku. S každým okamžitě naváže kontakt, dokáže navodit bezprostřední atmosféru,“ hodnotí Jana Strýčková.