Museli jsme tedy čekat zhruba půl hodiny na to, než přijede opravář. Naštěstí oprava proběhla rychle a my jsme mohli vyjet na naši odysseu.

Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili do naší mezistanice - Pittsburghu, kde jsme měli možnost se pokochat na příjemné vyhlídce nad městem. Po příjezdu na místo jsme už jen zamířili typicky na jídlo do "steak housu", kde nás čekalo jak bohaté občerstvení ve stylu bufetu, tak steak - samozřejmě.

Tato malá reminiscence na české letní grilování na zahradě se však jen lehce blížila tomu, čemu u nás říkáme "steak". Realita byla de facto o mnoho příjemnější. Vzhledem k tomu, že se někteří již poučili ze včerejšího hodování, místo pěti talířů zvládli dnes pouze tři. :-)

Vodopády, kasina a blikající neony

A konečně jsme uslyšeli onu šumící Niagaru! Rychle jsme se ubytovali, a protože jsme se nemohli dočkat i na vizuální kochání, vynesli jsme rychle kufry do pokojů, a rychle běželi k barevně osvětleným vodopádům, které nám doslova vyrazily dech. Místo panenské přírody okolo, kterou jsme očekávali, jsme našli vodopády sice nádherné, ale obklopené kasiny a blikajícími hotely. Ale ani to neubralo na nezapomenutelném zážitku.

A jelikož den bez zpěvu v pemoníkovském kruhu není možný, i před Niagarou jsme zapěli několik písní, které žel nebyly díky onu hlasitému projevu tohoto přírodního veledíla slyšet dál než na pět metrů. Takže nastavit budíky a čekat na romantický pohled na vodopády při východu Slunce.

Markéta Mamicová a Petra Nádudvariová.