Mladá autorka je jednou z nositelek myšlenky a hnutí Guerilla Poetring, což je svobodné umísťování básní do veřejných prostor. List s její básní tak možná již vlastníte i vy.  

„V životě se dějí neustálé malé kotrmelce, často je to jedna další maličkost, která vše zboří. Když najdeš báseň někde, kde to nečekáš a ona tě pohladí, možná je to přesně ta jedna maličkost, kterou právě potřebuješ,“ říká úvodem Katarzyna Gattnar, jejíž umísťování básní na náhodně vybraná místa už sklidilo i nejeden dobrý ohlas.

„Jednou to dokonce tuším někdo vyfotil a psal na zpravodajské stránky města, ať o tom napíšou a ptal se, kdo to jako dělá, to bylo obzvlášť milé,“ usmívá se karvinská autorka.

KONVERZACE UMĚNÍM

Zatím napsledy se s její tvorbou seznámilo karvinské publikum v rámci podzimní aktivity Konverzace uměním, když Katarzyna Gattnar přednášela své básně v karvinské regionální knihovně. Jak se jí vlastně čte vlastní tvorba veřejně a co případná tréma?

„Pokud je nějaká chvíle nervozity, bývá to spíše večer před produkcí. Má hlava si ráda splétá různé scénáře předtím, než se věci mají stát,“ odpovídá Katarzyna Gattnar s tím, že tréma pak ale odpadává a hlavní je v danou chvíli to, co chce svými básněmi říct.

Karvinská básnířka do svých textů vkládá niterné pocity, zážitky, jinotaje, dvojsmysly, ráda pracuje se slovy a jejich různými významy, zároveň se ale nebojí být třeba ani lehce politická a úderná. Při čtení básní s publikem často komunikuje a debatuje také o významech ukrytých v jejich textech.

O SKRYTÝCH VÝZNAMECH A SLOVNÍCH HŘÍČKÁCH

„Z mé strany se nejedná o líbivé náhodné shluky slov, rozhodně do básní ukrývám významy a slovní hříčky, nicméně se s oblibou ptám přátel i publika, o čem si myslí, že básně jsou a z každého nového výkladu mám velkou radost. Jako by s každým novým významem básně rostly,“ odpovídá pak na dotaz, zda je raději, když publikum její texty pochopí, nebo si v nich najde i své významy.

A proč právě poezie a ne třeba povídky či romány? „Návštěvě byste mohli uvařit, ale raději podáváte jednohubky. Poezie je jemnější a kondenzovaná, přesto nese zážitek. Jako děvče jsem ráda psávala povídky, taky jsem si přála napsat knihu, ale měla jsem pocit, že na to ještě musím dozrát. Třeba se to ještě stane,“ dodává Katarzyna Gattnar, která se zabývá také výtvarničinou, poezie je nicméně na prvním místě.