Tomáš Kačo: Rád vzpomínám, jak jsme se sestrami hrávali na slavnostech města

Ačkoli už od studií žije v Kalifornii, v Česku se objevuje poměrně často. V červnu jste jej mohli potkat v Ostravě a v pátek 8. července vystupoval v pražském Rudolfinu, kde v premiéře uvedl skladbu „Stronger than Yesterday“ pro orchestr a klavír, kterou složil při příležitosti předsednictví ČR v Radě Evropské unie. V září ji pak zopakuje v Bruselu. 

V rozhovoru pro Deník pětatřicetiletý hudebník přiznává, že teď, když má dvě malé děti, se mu z domu odjíždí těžko, byť rodinu opouští jen nakrátko. Letošní léto bude mít spíše pracovní. Na podzim jej čekají vystoupení v USA a koncem roku se snad dostane do Česka i s rodinou.

Je všeobecně známo, že pocházíte ze 12 sourozenců. Opravdu jste jediný, kdo umí hrát na nějaký hudební nástroj?

Vůbec ne. Každý z mých sourozenců je hudebně nadaný. Za mladých let jsem s mými sestrami hrál v hudební kapele, která se jmenovala „Cikne čhave“. Vystupovali jsme na různých akcích města. Vrcholem sezony byla vždy Slavnost města, která je asi největší kulturní akcí v Novém Jičíně. Já hrál na klávesy, zpíval, sestry Veronika a Andrea mi zpívaly vokály. Dále se k nám do kapely přidaly ostatní sestry a sestřenice, které tancovaly. Takže to byl kopec srandy, jak se říká.

Ostrava plánuje postavit v centru „okresní město“. Projekt Lanovka padl

Možná je to naivní otázka, ale sejdete se někdy se svými sourozenci? Myslím se všemi najednou? Je to vůbec reálné, ať už z důvodů časových, logistických či jiných? Žijí všichni vaši sourozenci v Česku, nebo i mimo? Jak často se objevujete v Česku vy?

Myslím, ze naposledy jsme se všichni sesli v roce 2016. Naplánovat a realizovat setkání je velmi náročné časově. Bratr Patrik žije v Praze, Adrian v Ostravě, sestra Lucie ve Velké Británii, já v Los Angeles, a zbytek sourozenců je v Novém Jičíně. Já se v Čechách objevím průměrně třikrát čtyřikrát do roka, ale většinou jsem zavalený prací. Při návštěvách se vracím do dětství.

Máte při takových návštěvách čas navštívit rodné město?

Čas na návštěvu Nového Jičína se hledá opravdu těžko. Občas ale za mnou přijedou rodiče s některými sourozenci do Prahy, protože vědí, že to mám časově náročné, když jsem v Čechách pracovně. Ale ještě se nestalo, aby se všichni moji sourozenci přišli podívat za mnou do Prahy. Sestra, která je v pořadí nade mnou, o rok a půl starší než já, ta třeba ještě nikdy v Praze nebyla.

Znali jste je? Zmizeli, policie hledá na Ostravsku stovky lidí, vraha i poslance

Kdy jste byl naposledy ve svém rodném městě? Co prožíváte, když se v Novém Jičíně potkáte třeba s kamarády z dětství a oni před sebou mají dávného kamaráda, ovšem věhlasného světového umělce „z nejvyšších kruhů“? Předpokládám, že někteří znají váš životní příběh a vědí, čeho jste dosáhl a kde žijete…

Naposledy to bylo kupodivu v roce 2021 v prosinci, čili nedávno. Hned po koncertě v pražském Rudolfinu, jsem měl koncert v Beskydském divadle v Novém Jičíně. Jako žák Tyršovy školy Nový Jičín jsem do městského divadla chodíval často. A naposledy jsem tam vystupoval právě ještě jako žák. Po x letech se jsem na pódiu opět objevil. Velmi jsem se na to těšil. Co jsem prožíval, jaký to byl pocit? Pokaždé, když se do rodného města vracím, mám pocit jako bych se vracel v čase. V divadle pracují ti samí lidé, jen jsou o 20 let starší, klavír je pořád špatný, jen o 20 let starší. Šatny, chodby, dekorace jsou stále stejné, jen o 20 let starší. Což je vlastně i dobře, protože vám to vrací všechny vzpomínky z dětství.

Život v USA

Už pátým rokem žijete v Kalifornii. Proč jste se usadil právě tam? Navíc, když jste studoval na východě USA?

Na studiích v Berklee jsem se seznámil s mou nynější manželkou Grace. Ona se narodila a vyrůstala v Los Angeles. Během v studií jsem s ní navštívil v Kalifornii a líbilo se mi zdejší počasí. A tak jsme se po ukončení studií rozhodli do Kalifornie přestěhovat a zkusit život tady.

Prozradíte něco více o vaší ženě?

Jak jsem zmiňoval výše, se ženou jsme se potkali na studiích v Bostonu. Grace studovala obor „singing – songwriting“. Je nadaná skladatelka písní a textu, převážně ve velmi contemporary pop stylu. Za dobu studií jsme spolupracovali na různých školních projektech. Díky ní se moje obzory v hudbě opět prohlubují, a to právě o žánr současné popové hudby.

VIDEO: V historických domech v Karviné budou také byty, nahlédněte dovnitř

Máte malého syna. Seznamujete ho nějak aktivně s hudbou?

Synovi Tomáškovi už jsou tři roky, dceři Isle Grace bude rok a půl. Tomášek je velmi talentovaný, jeho talent se projevil již v roce a půl, kdy si broukal oblíbené písničky ve správné tónině. Teď už je na tom tak dobře, že cokoliv uslyší, ať je to píseň španělská, česká, romská, japonská, korejská nebo orchestrální skladba, tak na druhý den ji dokáže zaintonovat bez jediné chybičky, v naprosté intonační čistotě. Věřte, že nepřeháním, to já nikdy nedělám. Nicméně k hudbě ho nijak zaměřeně nevedeme a nejspíše nebudeme. Narodil se do hudební rodiny, hudba u nás zní téměř non stop. Isla si už taky začíná broukat, ještě není v intonační přesnosti, ale zpívá s velkou vášní a nahlas.

Sport musel jít stranou

Coby profesionální umělec, klavírista, se asi nemůžete věnovat sportům, kde hrozí nějaký úraz (což jsou asi téměř všechny). Je ale sport, který máze oblíbený, věnoval jste se mu, nebo snad věnujete dodnes?

Když jsem v pěti letech začínal s piánem, tak někdy v šesti letech jsem začal s bojovými sporty. Tehdy to bylo karate. Můj tatínek je velký obdivovatel všech akčních hrdinů, počínaje Brucem Lee, Jean Claude van Dammem ci Chuckem Norissem. Ostatně jako každý správný Rom. Já si karate také velmi karate oblíbil a došel až k hnědému pásku. Troufám si říct, že jsem v něm byl velmi dobrý. Někdy ve 13 letech jsem začal s brazilským bojovým uměním Capoeira, do kterého jsem taky rychle zamiloval, speciálně do všech těch akrobatických prvků. Ovšem ve chvíli, kdy jsem nastoupil na konzervatoř, bylo jasné že musím sport nadobro opustit, jelikož jsem se chtěl hudbě věnovat se vším všudy.

Povodeň 1997 v Bohumíně a kraji, exkluzivní fota po 25 letech, podívejte se

Koncertujete, skládáte a učíte. Co z toho vás baví nejvíc?

Jeden z mých profesorů na Berklee nám jednou říkal: „Být úspěšný, znamená mít možnosti. Někdy je doba, kdy se rozjíždí koncerty, někdy je zase více práce v kompozici.“ Vidím to tak také. Baví mě vše stejně. Vše je velmi kreativní. S učením je to trochu horší, tam to přece jen nezáleží jen na vás, ale na tom, jak často váš student cvičí. Studentů mám jen pět, víc by z časových důvodů nezvládl.

Vzpomenete si, kdy jste složil svou první skladbu?

Mám pocit, že to bylo někdy v 15 letech. Ta píseň vznikla na popud toho, že jsem viděl, jak se můj nejstarší bratr Viktor trápí kvůli rozchodu s přítelkyní. Bolelo mě to za něj, a tak jsem onu bolest a soucítění s bratrem vložil do písně.

Který ze světových hudebních velikánů je vaším vzorem či inspirací? Nebo váš oblíbený?

Na studiích klasické hudby mou největší inspirací pro komponování byla pravá díla všech velkých mistrů od Bacha, Mozarta, Beethovena, Chopina a další.

Zelená ocel v Ostravě? Liberty zahajuje transformaci své hutě za miliardy

Cestujete hodně během roku? Nebo opouštíte svůj kalifornský domov jen nárazově, třeba při turné?

Mám to štěstí, že kompozice, aranžování můžu víceméně dělat kdekoliv na světě. Přiznávám, že mi vyhovuje pracovat „z domova“. Cestování se snažím omezit na co nejkratší interval, a to kvůli mým dvěma malým dětem. Těžko se mi je opouští, i když je to třeba jen na týden…

Musí člověk jako vy - klavírní virtuos a absolvent jedné z nejprestižnějších hudební škola na světě, skladatel a pedagog hodně pracovat, aby se uživil?

Člověk se musí stále ohánět, jak se říká. Samozřejmě už spoustu zakázek nepřijímám, protože se mi nevyplatí trávit nad nimi čas. Každá minuta je pro mě teď velmi vzácná. Teď přijímám zakázky, které mě baví, které mají smysl a hlubší dopad. Finance nikdy nebyly cíl, a myslím si, že by neměly být.

Jak budete trávit letošní léto? Předpokládám, že si vyhradíte pár týdnů pro letní nicnedělání a intenzivní pobyt s rodinou a cestování… Chystáte se za rodinou do Česka?

Tenhle rok je celkem intenzivní. Kde se sešlo pár velkých akcí. Pár dní nato mě čeká koncert v rámci festivalu Khamoro, kde se představím v jiném světle, než mě zatím všichni znají. A to s kapelou a zpěváky, kde se představí moje autorské písničky a také písničky mé ženy Grace, vše v popovém stylu. Pak se ten samý koncert předsednictví zopakuje v září v Bruselu, v říjnu mám pár koncertů po USA a v prosinci opět do České republiky. S cestováním to teď bylo velmi složité, doba covidu vše ztížila. Až všechna omezující opatření opadnou, určitě vyrazíme s dětmi na pár týdnů do Česka za rodinou.

Uhlí nad zlato. Lidé podle prodejců kupují za jakoukoli cenu. A přesto chybí

V jednom rozhovoru, který s vámi před pár lety vyšel v Česku, je historka, jak se vás v roce 2014 v Paříži u přijímacích zkoušek na Berklee College zeptali, kde se vidíte za deset let, a vy jste sebevědomě řekl, že v bílém obleku, jak koncertuje v Carnegie Hall. Kdybych vám stejnou otázku položil dnes, kde se vidíte za deset let, jak vidíte svůj život v roce 2032? Co byste mi odpověděl?

To je skvěla otázka. Vidím to opět velmi jasně. Moje písně bude hrát Disney Channel, moje kompozice budu premiérovat s Berlínskou filharmonií. Částečně budu žít v Los Angeles, v New Yorku, Praze a Soulu. V každém ročním období v jiném koutu světa, spolupracovat s nejlepšími umělci, koncertovat v nejlepších síních. Inspirovat mladé lidi k tomu, aby se nebáli snít svůj velký sen. Aby hudba spojovala národy, země. Chci šířit hudbou lásku a mír.