Festival, který si za sedm let svého trvání vybudoval jedno z nejlepších jmen na poli českých alternativně laděných akcí, sice zasáhla také koronakrize, jak si s ní však pořadatelé poradili, je skvělé.

Jak festival vznikal? Co byla prvotní myšlenka?
Festival vznikl v roce 2014 při příležitosti mých kulatých čtyřicátých narozenin. A protože jsem se vždycky pohyboval v hudebních kruzích a měl tam i spoustu kamarádů, není divu, že mi v rámci této události chtěli také zahrát. Okruh mých známých se také objevil na prvním Hradeckém slunovratu. Vzhledem k tomu, že jsem se znal s kastelánem Radomírem Přibylou, řekl jsem si, proč toto setkání neuspořádat na hradeckém zámku. Akce pak velmi rychle zmutovala do formy, kterou teď známe. Pak máme samozřejmě ještě zimní verzi Hradeckého slunovratu, která zase vznikla na základě mé produkce desky Půljablkoně. Michal Němec, klíčová postava projektu Půljablkoň, měl přání pokřtít ji v zimním období na našem zámku… Přidali jsme k tomu Ladě, Ponk a další hostující kapely, a byla založena tradice festivalů s označením „Winter Edition“.

Takže by se dalo říci, že Hradecký slunovrat vznikl v okruhu přátel?
Určitě. I proto měl v roce 2014 první ročník rozpočet nějakých dvacet tisíc korun. Dá-li se to brát jako rozpočet, ale přece. (smích) A tak se to postupně nabalovalo. Dnes už to je samozřejmě trochu jinak a máme na slunovratu i špičkové interprety zvenčí. Je to i tím, že se na festivalu podílejí další lidé, kteří jej mohou nějakým způsobem zase posunout a pozvednout.

Jak jste se s organizátorským týmem poprali se skutečností, že kultura šla momentálně kvůli koronavirové pandemii téměř „do kytek“? Festival se i přes omezené množství lidí konal. Jak jste to dokázali?
Tato situace má dvě roviny. Zaprvé jsme si v době koronakrize řekli, že by nám bylo líto, kdybychom s naším publikem nebyli v kontaktu, takže jsme to vyřešili streamováním s osobnostmi. Vzniklo přes dvacet streamů, od onkologa Štěpánka až třeba k populárnímu herci Ivanu Trojanovi. Druhou věcí bylo, že jsme se snažili sami vstupovat do různých jednání, třeba přímo i s ministrem, abychom si vlastně ujasnili, co a kdy je v kultuře možné. Navíc jsme festival rozdělili na dvě půlky, a když se začala uvolňovat opatření, lidé nám stejně začali psát, že do Hradce v termínu festivalu přijedou. Setkání, které jsme pro ně plánovali, nakonec stejně zmutovalo do festivalové podoby.

I na letošní „zkrouhnutý“ ročník je spousta kladných ohlasů. Myslíte si, že právě i kvůli komornější atmosféře, která možná ještě více stmelovala?
Myslím si, že spíše kvůli charakteru našich návštěvníků jsou s námi jakoby na jedné lodi. My se snažíme dělat co nejméně bariér mezi účinkujícími, pořadateli a také diváky. Všichni máme zájem o to, aby to byla hezká akce a bylo nám na ní dobře. Lidé nám rádi píšou a do jisté míry je náš festival komunitní záležitost. Naopak je mi líto, že se tam spousta lidí letos nedostala, i když chtěla.

A co byste řekl na aktuální šok v kultuře Moravskoslezského kraje, kdy byl z minuty na minutu zrušen NeFestival pod značkou Colours of Ostrava? A také spousta dalších akcí, jež se nemohou konat a doplácejí na to i okresy, kterých už se nákaza téměř nedotýká.
Jako asi mnohé další lidi, i mě to úplně paralyzovalo. Působilo to dojmem cílené popravy akce Colours na výstrahu jim i ostatním. Hluboce s nimi soucítím a doufám, že všem lidem, kterých se tato akce jak z padesátých let dotkla, to nevezme sílu a chuť dál se angažovat v kulturním dění. Včetně komunikace po tomto nařízení to celé byla opravdová ukázka arogance moci ve své nejčistší podobě. To, že zákaz postihl i třeba Krnovsko s minimem nových případů, už jen potvrzuje a dokresluje výše řečené.

Vyzvedl byste někoho ze svých kolegů? Vím o tom, že kolem Hradeckého slunovratu se pohybuje spousta zapálených lidí, kteří by pro festival udělali první poslední.
To bych zde musel jmenovat celý tým, každý svou kreativitou a prací přispívá k výsledku. Určitě ovšem uvedu například Ondru Oborného, který k nám přišel v roce 2015 jako dobrovolník a tehdy řekl, že pomůže s čímkoli. Neskutečně se vypracoval a stále vyhledává nové a nové kapely, které mají potenciál. Neznám nikoho, kdo by toho dělal tolik pro mladou hudbu. Také si velmi vážím Zdenka Stanovského, mého nejbližšího spolupracovníka, který sice nejde vidět, ale připravuje veškeré smlouvy, tvoří velký kus dramaturgie a je pro festival velkou oporou. Je zajímavé pozorovat, jak festival roste a lidé, kteří na něm dělají, rostou s ním.

Na čí účast (mluvím o umělcích a interpretech) jste v rámci Hradeckého slunovratu nejvíce hrdý?
Těch věcí je hrozně moc. Ale třeba už za to, že u nás vystoupilo například Dejvické divadlo, jsem velmi rád. Velmi mě také potěšila přítomnost generála Petra Pavla na letošním festivalu (diskusi s ním moderovala další velká osobnost Bohumil Pečinka), což je člověk, který ve mně vzbuzuje naději. Do Hradce přivádíme skutečné osobnosti, a tím navazujeme na to, co na zámku historicky probíhalo. Ať už se jednalo o pobyty Beethovena, Liszta, Rilkeho, Paganiniho a mnoha dalších. V podstatě pokračujeme v již existující linii. Navíc je úžasné, že na Hradecký slunovrat jezdí posluchači, kteří chtějí a mají potřebu hledat a objevovat nové.

Šéf festivalu Hradecký slunovrat Václav MüllerZdroj: Roman Konečný

Takže by se dalo říci, že má Hradecký slunovrat i tak trochu intelektuální publikum?
V tomto smyslu ano. Udám příklad minulého ročníku 2019, kdy v sobotu kolem 21 hodin, v nejlepším hracím čase, vystoupil Kafka Band, kapela, která zrovna nebývá headlinerem velkých akcí. A u nás měla fenomenální úspěch. Je pro nás velmi důležité i potěšující, že v dramaturgii nemusíme dělat kompromisy, jako se dělají na jiných festivalech.

Koho byste naopak ještě na festival rád dostal?
Také je toho strašně moc, ale nejlepší je na tom je, že tyto sny se nám postupně plní. Nicméně, chystáme i zvučná jména z oblasti world music a na něčem pracujeme už nyní. Také se snažíme vybírat podle aktuálnosti a zveme interprety, kterým vyšla dobrá deska, mají za sebou dobrý počin… Nebo osobnosti, které k současné době mají co říci a ovlivňují ji.

Zdroj: Youtube

Jaká je podle vás situace festivalů v České republice? Je jich málo, nebo naopak hodně? A co si myslíte například o tom, že se festival dělá z každé místní příležitosti či oslavy?
Česká republika má údajně nejvíce festivalů v přepočtu na počet obyvatel. Ostatně kdekterá vesnice má festivalové hřiště a podobně. A jelikož se zjistilo, že komerční akce jsou docela zajímavý byznys, vzniklo velké množství festivalů s českými popovými hvězdami. Dalším fenoménem je množství městských akcí. Města se v současnosti stala v podstatě největšími festivalovými pořadateli. Systém, kterým kulturu pořádají, ji sice často devalvuje, ono co je zadarmo navíc často ztrácí na hodnotě a lidé mají pocit, že za kulturu se neplatí. Ale najdou se samozřejmě i v tomto ranku dobré počiny, byť jich není mnoho.

Organizace Hradeckého slunovratu zabere jistě spoustu času. Co na to vaše rodina?
Podporu mám u ženy i u dětí. Moje manželka už se dlouho stará o veškeré dětské aktivity na slunovratu. Jen loni k nám zavítalo s rodiči 498 dětí. Takže moje rodina do toho vstupuje nejen s podporou a oporou, ale už i s aktivitou. Vnímají to i mé děti.

Je Hradec nad Moravicí podle vás místem, které by měl každý navštívit nejen kvůli vašemu festivalu? Na co byste přespolní lidi nalákal?
Určitě je. Z městského informačního centra mám vždy echo, že lidé přijedou na festival, objeví, jaké je to magické místo, a vracejí se. Když jsem tady přivedl třeba Jaromíra Švejdíka (zpěvák kapel Priessnitz nebo Kafka Band, pozn. aut.), divil se, co to tady všechno je. (smích) Myslím si, že pokud existuje genius loci, je právě tady u nás v Hradci nad Moravicí.

Měl jste někdy za dobu trvání festivalu chuť to zabalit?
Rozhodně ne. Nás to všechny strašně baví. Potkáváme výborné lidi, děláme s nimi hezké věci a vše má krásný ohlas. Člověk přece musí dělat něco takového, aby nezakrněl. Naopak si myslím, že ten festival nám všem dává mnohem více, než kdokoli očekával a vlastně i než my do něj vkládáme.