„Jsem tu popáté. Celý rok si říkám, jak budu malovat a nic. Nestíhám, pořád to odkládám. Tady je klid, bezva kolektiv a já se můžu ve svém díle zase zdokonalit,“ pochvaluje si výtvarnice.

Nejraději má pastel, protože nemusí míchat barvy a nic jí nezaschne. Při tvorbě se snaží vystihnout atmosféru.

„Nejdůležitější je zachytit okamžik. Když maluju louku, musí být vidět, že je to letní louka. Abych, když se na obraz podívám za půl roku, řekla – jéžiš, to byl ale krásný den,“ svěřuje se.

Vrch umělců, jak se také kopci Soláň přezdívá, se zaplnil dvacítkou nadšenců, kteří milují krajinu a přírodu a snaží se ji zachytit na plátno. Až z daleké Jilemnice přijela s rodiči Rozálie Pšeničková.

„Příroda je tu podobná jako u nás v Krkonoších, ale tam nějak nepřichází inspirace. Tady dostávám jiné nápady,“ srovnává školačka, která nastoupí po prázdninách do sedmé třídy.

Nad nápady výtvarníků se sklání lektor Martin Gaja, valašský sochař a výtvarník. Tu přijde s radou, tu pochválí, tady zase podpoří.

„Letos učíme účastníky trochu odvaze. Odvaze nebát se papíru. Nové, i zkušenější, co jsou tu poněkolikáté. Ty ale dokážeme probudit snadněji,“ vtipkuje s úsměvem.

U všech si všímá pokroků.

„U dětí je to vidět nejvíce. Někdy je to až neskutečné, kolikrát předčí učitele. U starších to není tak markantní, ale i tam je zlepšení vidět,“ pochvaluje si lektor.

Jiří Kovaříček přijel na kurz z Halenkova a přihlásil obě vnučky.

„Jedna onemocněla, tak jsem vzal aspoň Zuzku. Je to relax, užijeme zábavu, nemusíme o prázdninách jen ležet u vody. Strávíme je příjemně,“ vysvětluje. A ještě jednu výhodu vyzdvihuje.

„Je třeba podpořit pořadatele, že takovou akci pro lidi dělají. Zvonice je pro Valašsko dar. Tvořili tu všichni velcí umělci, maloval tu pan Podešva, Hofman, Kobzáň i Schneiderka. A my si tu teď užíváme kulturního života. To je fajn,“ uzavírá Halenkovjan.