V listopadu 1989 mimojiné spoluzakládal Občanské fórum v Ostravě a stál také u zrodu prvních krajských nezávislých novin – Moravskoslezského deníku.

V letech 1991 až 1996 pracoval v Lidových novinách a od té doby až do důchodu opět v regionálních periodicích. Napřed v týdeníku Region, který později splynul s Deníkem. A to na pozicích redaktora, vedoucího redaktora i editora. A v naší redakci editoval okresní přílohy ještě před pěti lety.

Poslední rozloučení s Günterem Motýlem se bude konat v sobotu 25. ledna ve 14.00 hodin v kostele sv. Mikuláše v Ludgeřovicích.

Kdo byl Günter Motýl

(29. října 1940 – 22. ledna 2020)

Když se Günter Motýl narodil, jeho otec zrovna sloužil v německé armádě, tak jako všichni muži z „prajzske“. Museli. Pokřtěn byl v ludgeřovickém kostele sv. Mikuláše, kde se s ním rodina, přátelé i veřejnost také naposledy rozloučí v sobotu 25. ledna ve 14.00 hodin.

Neutěšené sociální podmínky na poválečném Hlučínsku i druhořadé postavení jeho obyvatel na politicko-společenském žebříčku přiměli dospívajícího Motýla k brzkému odchodu z domoviny. Už na opavské průmyslovce byl odběratelem Literárních novin a dalších kulturních periodik a ve stejné době také vznikly i jeho první literární práce.

Na vojenské základní službě v západočeských Klatovech pak potkal začínajícího surrealistického básníka Petra Krále, který značně ovlivnil jeho poetiku, jak je to patrné z Motýlových básní vydávaných v šedesátých letech především v časopise Sešity pro mladou literaturu. Básně mu ale tiskl i časopis Tvář, Plamen či ostravský Červený květ. V Klatovech také potkal manželku Herminu (z rodiny pošumavských Němců), založil rodinu a stal se redaktorem deníku Večerní Plzeň.

S nástupem normalizace byl ovšem večerník zakázán a do stoupy putovala i první Motýlova sbírka s názvem Slova, kterou editoval básník Petr Kabeš. Dalších dvacet let strávil u klatovského Povodí Vltavy a posléze na ostravské Nové huti Klementa Gottwalda, samozřejmě v dělnických pozicích. Poezie se ale nevzdal a v roce 1982 vydal jako samizdat sbírku Kratinky. V jeho domě v Revoluční ulici 33/a (dnes Českobratrská) se také občas scházely tehdejší představitelé ostravských nezávislých struktur.

Čest jeho památce.