Na nápad vyrobit konferenční stolek přivedla Jaroslava Sobotu vlastně tak trochu náhoda. „Jednou jsem něco hledal na internetu, myslím, že to byla sedačka. Na jednom prodejním portálu na mě vykoukl konferenční stolek z masivu. Říkal jsem si, že to není možné, protože za něj chtěli okolo 7000 korun. Už tehdy jsem si řekl, že ho jednou zkusím udělat a spočítat nejen čas, ale také náklady,“ vzpomíná Jaroslav Sobota.

Neodmítl proto, když mu jeho známý mu po několika týdnech volal, že pro něj má kousek dřeva a jestli by z něho nechtěl něco vyrobit.

„Věděl, že se dřevem moc rád pracuju, že jsem duší kutilem, a že materiálu nikdy není dostatek,“ říká Jaroslav Sobota. Starý dub tak posloužil na výrobu desek i na konferenční stůl.

Dárek k padesátinám

Protože se blížily padesáté narozeniny švagra pana Jaroslava, přemýšlel o tom, že by mu mohl něco vyrobit.

„Rád dělám různé kravinky ze dřeva a vzpomněl jsem si na dřevěný koláč. Probíral jsem to se ženou, ale tehdy mi říkala, že se jí to moc nezdá, že ona sama by ho domů nechtěla. Nehodil by se jí prý k ostatnímu nábytku," uvádí kutil.


Nahrává se anketa ...

Jaroslav Sobota si ale nenechal nápad rozmluvit a přemýšlel, jak a z čeho by mohl vyrobit podnož stolu.

Nohy z roxorů

Nakonec použil roxory, tedy betonářské výztuže, které měl hozené za barákem.

„Byly to asi metrové kousky. Jenom jsem je naohýbal, aby byly stejné, vyvrtal jsem si pod úhlem otvory a nasadil roxory na vysokopevnostní lepidlo. Dřevo celou váhou tlačí, takže mám jistotu, že nohy konferenčního stolu určitě nevypadnou,“ usmívá se šikovný kutil.

Dřevo bylo prý pěkně uříznuté, proto ho stačilo upravit elektrickým hoblíkem a potom oscilační bruskou.

„Problém byl v tom, že švagr měl narozeniny druhý den. Měl jsem na dílně olej, ale nebyl jsem si jistý, jestli stihne proschnout. Použil jsem proto obyčejný olivový olej. Dávám ho občas na nábytek,“ říká Jaroslav Sobota.

close Konferenční stolek postavil z dubového koláče a starých roxorů. info Zdroj: Se svolením Jaroslava Soboty zoom_in Konferenční stolek z dubového koláče váží kolem šedesáti kilo.

Šikovnost se dědí

Truhlařinou se Jaroslav Sobota baví ve volném čase. Rekonstruuje nábytek a vyrábí různé věci, které mu připadají zajímavé. Jeho kutilskými vzory byly dědeček a tatínek.

„Pracovali nejen s plechem, byli všestranně zaměření. Od nich jsem toho hodně okoukal. Můj táta kreslil na zakázku nápisy a cedule a moc krásně kreslil erby. Vyřezával je poté z překližky lupínkovou pilkou. Dodnes mám doma asi 250 erbů českých měst a městských částí,“ vzpomíná na otce kutil.

Kromě experimentálních věcí dělá lavice z masivu. Lidé za ně podle něj chtějí na internetu nesmyslné částky. „Minule mi tady kluk přivezl materiál a já mu z něho udělal lavici a stůl. Za práci jsem si samozřejmě něco vzal, ale vyšlo ho to opravdu levně,“ usmívá se pan Jaroslav.

Stolek měl úspěch

Dubový koláč vyšel kutila na 500 korun a nepoužitý roxor se mu válel za barákem.

„Zabralo mi to zhruba dvě hodiny práce. A originální dárek byl na světě. Bylo to pro mě levné, pobavil jsem se a konferenční stolek se líbil. Nevím přesně kolik váží, myslím, že 60 kilogramů mít bude. Je to docela macek, má v průměru 110 centimetrů a sílu 12 centimetrů. Nakonec se mi líbilo, že jsem udělal kulatý dárek ke kulatinám,“ směje se Jaroslav Sobota.