Kliknutím zvětšíteJak přiznává ve spolku se ocitl tak trochu řízením osudu. „Doma jsem zkoušel malovat. Ale znáte to: člověk se nadchne, pak ho to přejde, jde od toho, pak se tomu zase chvíli věnuje a zase to opustí. U mě se to změnilo v roce 2006, kdy mě moje žena, mimochodem keramička, vzala mezi umělce do ateliéru Bart, kam jí přivedla její kamarádka Lubica Jaroňová, který tehdy vedl Petr Šablatura. A tak jsem se ocitl mezi bohumínskými tvůrci. No a bylo to. Úplně jsem si to prostředí zamiloval - úžasný spolek nadšených aktivních milovníků umění, který skvěle funguje. Výborná parta, nebojím se říci moje druhá rodina,“ vzpomíná na své setkání s bohumínským uměleckým spolkem Bart třiapadesátiletý Vladimír Pustówka, který od roku 2014 stejnojmenný ateliér vede.
Když mluví o své tvorbě, nečekejte ukázky portrétů nebo krajiny. „Vždycky mě to táhlo k divadlu. Začínal jsem jako malíř cirkusů a varieté, protože mě to prostředí fascinuje svou barevností a romantikou. Maluju snové obrazy,“ prozrazuje.
Jeho oleje, stejně jako kresby či keramiku jeho kolegů je možné průběžně vidět na skupinových výstavách v bohumínském salonu Maryška, v tamním kině, v Domě U Rytíře ve Starém Bohumíně, v knihovně, ale i mimo město.
Výtvarník a novinář v jednom
Vladimír Pustówka, jenž dlouhá léta pracuje také jako redaktor podnikových novin Bonatransu, spolupracuje s kulturním salonem Maryška i místní radnicí a přednáší na univerzitě třetího věku, se před časem dostal i k psaní.
„Mě samotného by to nenapadlo. Dostal jsem se k tomu náhodou, právě díky své práci pro podnikový zpravodaj,“ přiznává a vypráví, jak jej šéfredaktor někdy před dvěma lety požádal o rozhovor s nějakou místní osobností pro vánoční vydání.
„Nikdy jsem s nikým žádný rozhovor nedělal, neměl jsem představu, koho oslovit. Proto jsem se obrátil na Kamilu Smigovou ze salonu Maryška a ta mi dala tři tipy a šéfredaktor Raszka tehdy vybral Lenku Krčovou, choreografku bohumínské taneční skupiny Radost&Impuls. Byla to moje novinářská premiéra, ale zvládl jsem to,“ říká.
Tato práce jej začala bavit a rozhovory do kulturní rubriky zpravodaje pak dělal pravidelně. A když už jich bylo na světě asi šest, přišla Kamila Smigová s nápadem vydat je knižně. „Polichoceně jsem souhlasil, ale řekl si, že udělám ještě nějaké další.
A tak jsem se od roku 2019 průběžně seznámil a povídal si třeba se spisovatelkou a překladatelkou Alenou Mrázovou, opěrní pěvkyní Kateřinou Kněžíkovou, zpěvačkou Marií Rottrovou, herečkou Terezou Bebarovou, s dlouholetou ředitelkou ostravského Divadla loutek Jarmilou Hájkovou, varhanicí Irenou Chřibkovou, básníkem Vítem Slívou, dramaturgem Vladimírem Štvrtňou, sochařem Stefanem Milkovem či jachtařem a mořeplavcem Richardem Konkolskim.
A kniha nazvaná Rozhovory Vladimíra Pustówky s osobnostmi spjatými s městem Bohumín byla na světě. Slavnostní křest se konal na konci září a dnes je knížka k dostání v bohumínském salonu Maryška.
„Jestli mě někdo něčím překvapil? Tak třeba Marie Rottrová, která byla nejen neuvěřitelně vstřícná a přátelská, ale přes to, jaká je to stále velká hvězda, nás s ženou pozvala k sobě domů a dokonce nám nabídla, že pro nás přijede na nádraží. Zdá se mi, že čím více toho člověk v životě dosáhl, tím je pokornější,“ dodává Vladimír Pustówka.
…a k tomu ještě sportovec
Vydal knihu rozhovorů, maluje. Čím ještě tráví volný čas? „Miluju krásnou literaturu a píšu básně v próze. Taky jsem velký fanda divadla,“ vypočítává své umělecké koníčky rodák ze Záblatí.
Ovšem v mládí býval atletem, běhal střední tratě. Dnes si ještě rád zahraje tenis. „Nikdo ze známých tehdy nepochyboval, že se stanu sportovcem. Ale já nemám soutěživého ducha, nemusím nikoho předbíhat, běhám pro radost. Neměřím si rychlost, ani kolik uběhnu. Jo, a běhám zásadně sám. Ve dvou už to člověka nutí soupeřit a to já nechci. Běh mohu každému doporučit,“ říká umělec, který začal znovu běhat ve svých 40 letech. „Od doby, kdy jsem začal běhat, jsem šťastný člověk,“ dodává Pustówka.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
