Jak už bylo napsáno, pečení chleba má v Doubravě u Komedira už stoletou tradici. „Můj děda koupil pekárnu v roce 1920, to mu bylo něco přes 20 let. V té době skládal pekařské zkoušky. Pár let poté se dostavovaly parní pece a také obytná část této budovy. Pravděpodobně má ale tato budova víc než sto let,“ vypráví Petra Komendirová.

Když už se bavíme o časech minulých, připomene, že na přelomu 50. a 60. let minulého století byla doubravská pekárna zavřena. Proč?

Doubrava. Pekárna Komendir.Doubrava. Pekárna Komendir.Zdroj: Deník / Tomáš Januszek

„Protože se postavila velkopekárna v Karviné a nebyl zájem péct chleba v malé pekárně. V roce 1966 převzala pekárnu obec, národní výbor a naši rodinu tu nechali bydlet a mohli jsme péct chleba. A důvod byl úplně prostý: obec z pekárny ekonomicky profitovala. Pamětníci by vám určitě řekli, jaké se tu na chleba stávaly fronty,“ říká usměvavá pekařka.

A nezmizely ani dnes, přestože dnes čerstvý chleba dostanete v každém supermarketu. „Je fakt, že jsme se v době, kdy vyrostly nové super- a hypermarkety, trochu obávali, co s námi bude, jestli si udržíme zákazníky, ale jak vidíte, přežili jsme a fronty zejména před víkendem máme pořád,“ směje se Petra Komendirová.

Ano, Komendirová. I pekárna a chleba nesou název Komendir a nikoli Komender nebo Komendr. „Lidé to mají zafixované jako Komendr, ale to mě netrápí,“ říká pekařka.

Chleba pečený na uhlí

V čem je tajemství chuti a trvanlivosti doubravského chleba?, ptám se. Mimo jiné proto, že se do těsta přidává žitný kvásek. A určitě také proto že se chleba peče v původních roštových a parních pecích vytápěných uhlím.

A jak dlouho trvá výroba tohoto chleba? Začneme-li od mouky… „Je to trošku složitější. Celý den si musíme udržovat kvas až do večera, kdy zhruba před půlnocí mícháme první těsto. Potom těsto musíme vyvážit, vyválet a nasázet do pece. To vše děláme ručně. Od vymíchání těsta až po upečení jedné várky to zabere zhruba dvě hodiny. Největší frmol máme od čtvrtečního večera do pátku dopoledne, protože pečeme dvakrát více chlebů než v jiné dny. Asi 1200 až 1300 kilo chleba,“ říká mi majitelka pekárny, které pomáhá její partner Lukáš a noci u pecí tak tráví společně.

Většinu z napečených bochníků ale pekárna rozváží do prodejen po obcích a městech v celém okrese. Petra se vyučila pekařkou a pokračuje v rodinné tradici - její tatínek i dědeček byli pekaři. Její cesta k pekařině ale nebyla předem daná. „Když jsem šla do učení, nadšením jsem zrovna nejásala. Nakonec mě to ale začalo bavit. Možná že tam hrály roli i geny. Určitě ale nelituju,“ ujišťuje.

Jak chutná pekařské řemeslo, už ví i její sedmnáctiletý syn, který ale zatím pokračovat v rodinné tradici neplánuje. A pokud jde o příjmení Komendir, to je značka stará 100 let. A Petra se ho nechce vzdát. A prý to ví i její přítel.

„Žádná změna nepřichází v úvahu. Jméno Komendir se nesmí ztratit,“ trvá na svém majitelka doubravské pekárny.