Předchozí
1 z 5
Další

Až pak se jednoho dne rozhodla, že začne místa, kde už zdánlivě nic není, prozkoumávat…„Nutno ještě dodat, že k mému zájmu o starou Karvinou přispěla také existence facebookové stránky Historické fotografie Karviné a blízkého okolí. Bez ní bych se do toho zřejmě nepustila,“ upozorňuje Erika.

Ale zpět k těm rodinným fotkám… „Myslím, že můžu říct, že můj prvotní zájem o historii staré Karviné vznikl v dětství, protože se tam mimo jiné narodila moje babička a její rodina odtamtud pocházela. I moje maminka se tam v roce 1962 narodila, i když tam pak žila jen necelý rok. A já v dětství ráda poslouchala babičku, její vyprávění o životě v koloniích. Její sestra zase byla obdivovatelka rodu Larischů, takže si vystřihovala různé příspěvky z novin a to mi odkázala… Našla jsem mezi nimi dokonce originální fotky hraběcího páru – Hanse a Olivie Larisch-Mönnich z roku 1938. Údajně u Larischů někdo z našich předků sloužil,“ líčí milovnice karvinské historie.

Zdroj: Archiv E. Schweserové

V té době už měla nastudované knížky o staré Karviné, co nebylo v knížkách, snažila se zjistit od babičky. „Problém je v tom, že za ty roky se původní terén tolik změnil, že ani babičku už při svém věku nebyla schopná určit, kde stával jejich dům a další budovy. Tak mi to nedalo a přemluvila jsem kamarádku, abychom se tam šly společně podívat. Naslepo, prostě dobrodružství. Zajímala nás místa, kde stával zámek Solca, kostel sv. Jindřicha, hraběcí hrobka a další objekty. Věděli jsme, že tam nějaké pozůstatky jsou a po pár hodinách jsme tam ty nejdůležitější body našli,“ prozrazuje Erika.

Fotky, které na výpravách pořídila, dala na facebook, udělala srovnání a k jejímu překvapení to mělo ohlas. „Lidé nám začali psát, co kde bylo, že mají staré fotky a tak, takže postupně jsme se dozvídaly o staré Karviné stále více věcí. A pak mě napadlo zorganizovat společnou výpravu. Je sice fajn, toulat se tam sám, ale ještě lepší je, když tam jsou s vámi lidé, kteří si ty prostory pamatují. Mělo to úspěch a podobných výprav bylo do dneška asi šest. Je mezi námi několik pamětníků a tedy stálých účastníků výprav. Například pan Hrubý, nebo pan Bohoušek, velký znalec staré Karviné, kterému je už přes 70, a byl s námi na poslední výpravě."

Zdroj: archiv Eriky Schweserová

Jaké má dojmy z těchto svých výprav? Zjistila třeba, že něco bylo v reálu jinak, než jak si to původně představovala? „Ano. Třeba díky dvěma amatérským historikům s perfektními znalostmi, jsme zjistili, že fotky, které kolují po internetu, a je na nich údajně zachycen sloup u zadní brány soleckého parku, ale už víme, že je to sloup z přední brány. Celou dobu jsme si to mysleli špatně.“

Přijela i vnučka místních šlechticů.

Co jí při výpravách „do minulosti“ udělalo největší radost? „Určitě to, že na mé pozvání přijela pravnučka hraběte Hanse a Olivie Larisch, paní Olga Larischová. Přijela s rodinou, s níž žije někde v okolí Rychnova nad Kněžnou, protože její tatínek Karel Larisch byl jediný kdo po roce 1945 v Československu zůstal. Už dříve sem do Karviné jezdila, ale jen na náměstí, do parku a tak. Nabídku podívat se do míst, kde stávala původní Karviná velmi ráda přijala. Ta místa opravdu navštívila poprvé. Když jsme vyrazily na tu výpravu, záměrně jsem ji ostatním nepředstavovala, ať si tu výpravu užije, byly jsme tam domluvené. Prozradila to ostatním až když jsme se loučili po skončení výpravy. Bylo to pro všechny velké překvapení,“ usmívá se Erika.

Zdroj: Archiv E. Schweserové

Dodává, že i když už místa, kde stávaly ty nejznámější budovy staré Karviné jako byl kostel, radnice, spořitelna, pivovar, nemocnice nebo zámek, prozkoumané má, ještě spoustu toho o tomto městě neví. Letos má v plánu podle knížky Karvinské hornické kolonie prozkoumat místa, kde ty kolonie stávaly… „Ta kniha je pro mě osobně obrovským přínosem,“ dodává Erika, milovnice karvinské historie.

Víme už všechno?

Je ještě nějaké místo, které zná ze starých fotek či dokumentů, ale dodnes nezjistila, kde přesně se nacházelo, dodnes ho neobjevila? (Zamyslí se…) „Myslím, že ne,“ odpoví.

A jedním dechem dodá: „Spousta pamětníků vám řekne, že na „dvojce“ (místo, kde stávala původní Karviná bývalo dlouhé roky v městském členění uváděno jako Karviná 2 Doly – pozn. aut). už nic není, ale záleží, jak se na to díváte. Ti, kdo se ve staré Karviné narodili a žili tam, si pamatují jako nádherné honosné město, a pro ně tam fakt už nic není. Ale my máme radost s jakéhokoli fragmentu, základů domu, schodů či zdi…“

Zdroj: archiv Eriky Schweserová

Myslí si, že i její poznatky by bylo dobré zachovat, zachránit, odborně zpracovat a popřípadě vydat knižně. „Fakt nemám takové ambice, ale Karviná by si knihu zasloužila. Bylo by dobré, aby se všechno, co dnes víme, zpracovalo a neztratilo. Sama bych to určitě nezvládla, ale kdyby mi s tím nějaký odborník pomohl…“

Zdroj: archiv Eriky Schweserová