Předchozí
1 z 8
Další

„Z gramofonových desek hrával vždycky, kazeťák jsem nikdy neměl,“ přiznává. Šestapadesátiletý někdejší zaměstnanec Českých, resp. Československých drah, dnes podnikatel v oboru elektro, se hudbou baví. „Ale jen poslechem a pouštěním, muzikant nejsem. Mrzí mě to, ale nemám hudební sluch,“ říká. Muziku z gramofonu pouští už od 80. let. „Tehdy jsem hrál diskotéky, ale ne ty oficiální, na které jsem potřeboval tzv. Přehrávky, ale hrával jsem na podnikových akcích a jednu dobu jako pionýrský vedoucí jsem pouštěl muziku pro děcka a nebo třeba svazákům. A pak taky na svatbách či narozeninách,“ vzpomíná. 

Pepa Majewski.Zdroj: Kateřina Majewská

„V posledních letech opravdu hrávám několikrát do roka v karvinském klubu Hard Café nebo na Lodičkách. Poté, co se otevřel klub Backstage mi nabídli, abych si tu zahrál, takže už máme za sebou dva retro večery, kdy jsem hrál třeba 100 minut jen kapelu Queen a byl jsem překvapený, bylo plno,“ říká Pepa Majewski s tím, že v plánu je třeba i akce čistě metalového rázu. 

Pepa Majewski.Zdroj: Marek Běhan

Co říká mladá generace na to, že hraje z vinylových desek? „Samozřejmě, že jsou překvapeni, ale líbí se jim to. Sledují, jak se točí deska a někteří to snad i vidí naživo poprvé v životě,“ říká s úsměvem. Dnešní generace si muziku pouští téměř výhradně z internetu, takže zábava může trvat neomezeně dlouho. „Já taky nemám problém hrát celý večer. Mám okolo dvou tisíc desek, z toho kolem 500 singlů, takže mám co hrát až 15 hodin samé hity,“říká. 

Vinyly Pepy Majewského.Zdroj: Kateřina Majewská

Vydávání muziky na vinylech je moderní tak posledních pět let. V osmdesátých letech ale byl problém sehnat na deskách nějakou zahraniční muziku. „Samozřejmě, že mě neminula vyhlášená ostravská burza, kam jsem jezdil od začátku 80. let. Ale jelikož desky zahraničních kapel byly drahé, složilo se na ni několik kluků, nahráli jsme si to na kotoučový magnetofon, nebo kazetu. Pak jsme desku prodali, koupili jinou a tak pořád dokola. Některé jsem si ale samozřejmě nechal. Kdyby chtěl ale člověk mít všechno na deskách, nedalo se to finančně utáhnout. Deska zahraniční kapely tehdy na burze stála 500 stovek, výplata byla 1800, takže to byl fakt ranec,“ vzpomíná. Dnes už existují specializované burzy na vinylové desky, ale obliba retra razantně zvedla ceny vinylových „elpíček“.

Pepa Majewski.Zdroj: Marek Běhan

Někdy můžete na Pepu v klubu narazit se dvojici, která si říká Pepa a Vašek. „Když hrajeme s kolegou Vaškem, já mám 70. a 80. roky a on hraje devadesátky. Mám jeden čerstvý zážitek z posledního hraní, kdy jsme podle domluvy měli hrát 90. léta a nakonec si poměrně mladé publikum vyžádalo skladby z osmdesátých let. A taky kapelu Tři Sestry, tak je, jak jsem zjistil,ve věkové kategorii do 40 let velmi oblíbená,“ prozradil Pepa. 

Pepa a Vašek.Zdroj: Marek Běhan 

Pokud jde o jeho oblíbený hudební styl, říká: „Na diskotékách jsem nejvíc hrával rock i popík, ale duší a uchem jsem rocker. ´Za bolševika´ jsem hodně pouštěl Schelingera nebo Janu Kratochvílovou, ale líbí se mi i hudba Petera Nagye. No ale už taky vím, že žádná současná diskotéka se neobejde bez Michala Davida,“ dodává s úsměvem.

DJ Pepa Majewski.Zdroj: Kateřina Majewská

Jako zasloužilý rockový fanoušek dnes vzpomíná na to, jak se mu před rokem 1989 podařilo dostat do Katovic na koncert Metalliky nebo Helloween. V Budapešti zase zažil koncert legendárních Motörhead. „Samozřejmě jsem v mládí hodně poslouchal polské kapely, třeba TSA. A shodou okolností jsem se před pár lety poznal s člověkem, který natáčí koncerty kapely TSA v Polsku a zažil s ním šest nebo sedm koncertů této kapely, včetně toho, kde se s kapelou loučil dlouholetý zpěvák Marek Piekarczyk. Mám taky úsměvnou vzpomínku, jak se mi podařilo přesvědčit kytaristu Andrzeje Nowaka, aby mi na telefon namluvil osobní pozdrav pro Pitrise, majitele karvinského klubu Hard Café. Andrzej měl hrozný problém vyslovit jméno Pitris, ale povedlo se. Pitris měl samozřejmě obrovskou radost,“ vzpomíná Pepa Majewski.

Pepa MajewskiZdroj: Marek Běhan