Už coby řadová úřednice Místního národního výboru ve Vrbici (do roku 1974 byla Vrbice samostatnou obcí s vlastní samosprávou – pozn. aut.) vypomáhala při vítání občánků. Protože po mateřské na počátku 80. let chtěla dělat právě na matrice, dojížděla do nedalekého Rychvaldu. Na radnici do Bohumína se vrátila v roce 1993, rok pracovala na sociálním odboru a od poté až do důchodu v roce 2004 na matrice.

Matrikářka = práce snů

Co jí na této práci tolik bavilo? „Všechno. Opravdu úplně všechno. Klidně řeknu, že to pro mě byla práce snů,“ vzpomíná Vlasta Pieklová.

Zprvu měla na starost agendu rodných i úmrtních listů. K tomu byla ceremoniářkou při obřadech - u svateb a vítání občánků. „Ale nejraději jsem měla jubilejní svatby – tedy výročí 50 a více let společného života,“ dodává.
A právě v té souvislosti nejraději vzpomíná na diamantovou svatbu manželského páru, obřad, který organizovala před léty ještě v Rychvaldě „Obřad to byl nádherný, plná obřadní síň, spousta příbuzných. I když ti manželé neměli vlastní děti, přišly jejich neteře, synovci, bratranci, tetičky a spousta dalších příbuzných. Moc ráda na to vzpomínám,“ rozplývá se bývalá matrikářka i po letech.

Také ona už s manželem měla výročí - před třemi lety oslavili zlatou svatbu.

Ženich, který zkolaboval

Má-li na mou prosbu přidat úsměvnou historku z letité praxe, vzpomene na svatební obřad, při kterém zkolaboval ženich. Ze střesu, návalu emocí. Naštěstí šlo jen o chvilkou slabost, své ANO si nakonec snoubenci řekli.
Při vzpomínání si také vybaví, jak jí coby ceremoniářce, ještě v Rychvaldě, některé kolegyně záviděly.

„To se tehdy o polední přestávce chodilo z úřadu obracet seno. Ano, na louku. Takto si naše brigáda socialistické práce přivydělávala, abychom měli na výlety nebo oslavy. Holky mi občas záviděly, když šly na pole a já zrovna v lodičkách. To jsme slyšela něco jako: ´No jistě! Někdo je tady na práci a někdo na reprezentaci.´“ vzpomíná stále vitální žena s úsměvem a hned dodává, že práce matrikářky rozhodně není jen o tom, že se hezky obleče, nazuje do lodiček, po obřadu je vyzuje a jde domů.

„Mnozí si myslí, že to jsou jen obřady. Ale pak se zapisuje do matrik, a údaje se zavádějí i do počítače. Matriky se dones píší ručně, vlastně dvojmo. To proto, kdyby zkolabovala technika, tak ať máme co potřebujeme stále k dispozici,“ vysvětluje Vlasta Pieklová.

Občas je i na matrice divoko

Na matrice je práce pořád dost. Matrikářky mají na starosti a řeší s lidmi spoustu věcí. Hodně toho měly v 90. letech, kdy musely dohledávat doklady k pozemkům a nemovitostem, to kvůli restitucím.

Často jezdily do Zemského archivu v Opavě, kde studovaly zápisy ze starých a ještě starších matrik. Dnes nejčastěji řeší a vyřizují například změnu jména či příjmení, žádosti o nové doklady anebo přiznání otcovství. V té souvislosti si dodnes vybavuje, jak na úřadě „řádil“ muž, který nemohl být zapsán do rodného listu svého dítěte. Byl skutečným otcem, jenže jeho partnerka byla v době porodu ještě vdaná za svého předchozího muže. Podle zákona je v takové situaci otcem právoplatný manžel.

„To tehdy rezonovalo úřadem, ale nedalo se s tím nic dělat. Dotyčný se s tím musel smířit. Bylo mi to samozřejmě líto, ale…,“ bývalá matrikářka.

Stále aktivní

Byť už je sedmnáct let v důchodu, stále je aktivní coby členka občanské komise a chodí gratulovat jubilantům. V září ji čeká návštěva u jisté paní Novákové, která oslaví 102. narozeniny. Setkávání se seniory si pak kompenzuje asistencí při vítání občánků, to ji moc baví. „Konečně se to zase rozběhlo,“ říká paní Vlasta s radostí.

Kromě jakého si čtvrtinového úvazku v občanské komisi si důchodu užívá. Třeba cvičením. „Už se těší, až konečně od září budeme zase chodit cvičit,“ doufá paní Vlasta.

Přiznává, že práce na zahradě ji moc nebere. Zahrádka a holubi jsou prý manželova doména. Ona se jako správná babička věnuje vnukům. Ty, co bydlí v Bohumíně, už jsou dospělí, občas přijmou její pozvání na oběd. Mladší vnoučata od Olomouce měla minulý týden u sebe na návštěvě. I s novým malým psíkem. Teď už se paní Vlasta zase věnuje sobě a manželovi. A těší se, až zase vyrazí na nějakou tu dámskou jízdu.