Kliknutím zvětšíteJak říká, lásku v motorům a hasičské profesi zdědil po předcích. „Děda byl hasič, táta byl hasič a i já sem hasič,“ říká člen profesionálního sboru v Orlové a dobrovolného v Dolní Lutyni.
Od hasičských aut k vojenským
Možnost začít si plnit své sny se mu naskytla po roce 1989, kdy s bratrem plánovali postavit si traktor. Materiál jim nabízeli dobrovolní hasičů ze Starého Bohumína.
„Kamarádi mi nabídli vojenskou Tatru 805 z roku 1957, ovšem to mi přišla škoda rozebírat a předělávat na traktor a tak jsem to auto koupil a mám ho dodnes. Je to takový můj miláček,“ říká sběratel. Pak přišla Tatra V3S, a pak menší vojenská auta ruských značek GAZ a UAZ.
„Ta jsem koupil proto, že jezdit po srazech veteránů s nákladním autem bylo náročné a drahé. To se mnou ještě jezdívala manželka. Později ji vystřídala jedna z dcer. I když už je dospělá, jezdí se mnou dodnes,“ říká Pavel Šostok, který je už přes 20 let členem veterán Klubu vojenských historických vozidel 4X4 Havířov.
Likvidační návrh poslanců ANO nesmí projít
Asi není třeba zdůrazňovat, že takovýto koníček leze do peněz. Vedle údržby samotných aut a paliva do nich, momentálně trápí majitele motorových veteránů snahy některých poslanců prosadit do novely silničního zákona změny, které by stará auta poslala na klasické technické prohlídky. A to by se pěkně prodražilo. Dosud mohou třeba stará vojenská na silnice díky veteránským značkám a úkonům s nimi spojenými. To znamená každoroční testace v mateřském klubu na historickou původnost. Schválení návrhu poslanců za hnutí ANO by prakticky znemožnilo jízdu veteránů po silnici.
„To nesmí schválit. To by byla likvidační změna. Kdyby muselo mít každé veteránské auto svoji registrační značku, přišlo by mě jedno auto ročně na hodně velké peníze. To bych je hodil ze skály a skončil s tím,“ říká rozzlobeně Pavel Šostok.
Cisterna s ruskými nápisy
Vedle již zmiňované stařičké Tatry 805, která má obecně vžitou přezdívku „Kačena“, má sběratel ve své zahradní velkogaráži, pro kterou musel přikoupit pozemek, také jeden unikát - ruský ZIL 157, požární cisternu, kterou koupil před lety od „dobráků“ z Pražma, vesnice pod Beskydami.
Na tento kousek ve své sbírce je náležitě hrdý, protože je to úplný originál, technický unikát, dokonce ještě s ruskými štítky pro ovládání. Je to typická vůně spáleného benzinu. Zejména mladší kluci mají problém s azbukou a proto vše polepil i českými štítky.
Když mi vůz ukazuje, přidává i jednu perličku: „Když v sedmdesátých letech hořela na Lysé Bezručova chata, tak toto hasičské auto vyjelo na Lysou mezi prvními. A když ho hasiči nabízeli k prodeji, nikdo ho nechtěl, třeba proto, že si vezme skoro 45 litrů benzinu na sto kilometrů, a kluci jej chtěli předělat na traktor. Ti mi ale nedalo, zajel jsem tam a koupil ho,“ říká Pavel Šostok.
Sbírku aut má bezesporu už dnes unikátní, a kromě toho jeden sen, kterým je Tatra 111, „Takové auto ale už asi neseženu,“ konstatuje trochu smutně.
Asi není třeba říkat, že když není v práci, tráví Pavel všechen volný čas mezi svými miláčky v garáži a dílně.
„Mám tolerantní ženu, je s tím smířená. Aspoň vždycky ví, kde mě najde. Oceňuje, že nechodím hospody. Říká, že kdybych ještě holdoval alkoholu, tak se sbalí a opustí mě,“ říká s úsměvem, nadšenec do starých aut.
31
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
