Předchozí
1 z 5
Další

Sport jej bavil odjakživa. „Bavily mě tvrdší, kontaktní sporty, ty jsem měl vždy rád. Odmala jsem dělal souběžně vždy dva sporty. Nejprve házenou a box, posléze box a ragby. Ten kontakt tam musel být,“ vypráví Roman Nevrla. Sportovat chodil do tělovýchovné jednoty Baník 1. máj Karviná, která patřila v rámci tehdejšího zřízení mezi severomoravskou špičku a ano, měla i oddíl ragby. „Házenou jsem hrál za Baník až do kategorie dorostu,“ vybavuje si Nevrla. Pak dal pěstí ostravskému Václavu Lančovi, pozdějšímu výbornému hráči karvinského Baníku a jeho házenkářská kariéra skončila. „Pokaždé, když jsem ho bránil, dal mi Lanča pěstí, tak jsem si řekl, že mu to vrátím. Václav si ustlal na zemi a já byl vyloučen. Byl to můj poslední házenkářský zápas. U boxu jsem ale zůstal,“ přibližoval boxerskou vložku Nevrla. Po letech se oba setkali a příhodě se jen zasmáli.

Roman Nevrla u ringu. Tam je doma.Zdroj: archiv R. Nevrly

U boxu vydržel Nevrla závodně do pětadvaceti let. Na kontě má několik vítězství a pódiových umístění z regionálních podniků, nejcennější je ale stříbrná medaile z československého mistrovství juniorů v roce 1983. „Dostal jsem se i do juniorské reprezentace, paradoxně nyní jsem u juniorského národního týmu asistentem,“ přibližuje Nevrla. Když v Baníku končil trenér Jaroslav Pešát, převzal jeho roli. „Odstěhoval se a spadlo to na mě. Ale nestěžuji si, baví mě to. Nejvíc mě těší ten přerod puberťáka v dospělého chlapa, jestli mi rozumíte. Na to člověk nepotřebuje sadu mistrovských titulů, někdo se z chlapce ve chlapa změní v patnácti, někdo až ve dvaceti. A mě baví být u toho,“ vykládá.

Roman Nevrla se svými boxery.Zdroj: archiv R. Nevrly

Jako elektrikář na šachtě, či vedoucí technických provozů v Lázních Darkov zažil v životě zajímavé příhody, ty ale přebíjí jeho historky, které zažil na fotbalových stadionech, protože při své postavě asi nikoho nepřekvapí, že dělal i vyhazovače a člena ochranky. „Jednou jsme jeli do Ostravy na Baník, zrovna hrál proti Spartě. Vzal jsem s sebou k pořádkové síle asi patnáct kluků z Karviné, boxery a podobně. Tvrdí chlapi. Skončili jsme ve sparťanském kotli, nás bylo asi třicet, sparťanů snad pět stovek. Konflikt vyústil ve vřavu a začalo se to mlít. Byl to skutečně záhul, žádná sranda,“ zvážněl. Sparťanští chuligáni zatlačili sekuriťáky do kouta, mlelo se to pořádně. „To byla skutečná válka. Každý toho dost schytal, na posledních chvíli jsem na kluky zařval, aby si vytáhli slzáky, jenže sparťané měli svoje pepřáky, pronášeli to ve spodním prádle i na dalších místech, o kterých se snad člověk ani nemůže zmiňovat,“ popisoval Nevrla souboje pepřových sprejů. „Spousta kluků toho měla dost. Pro jednoho jsem musel do ostravské nemocnice, protože ho chuligáni úplně vypnuli. Vešel jsem tam a proti mě asi dvacet zkrvavených sparťanů. Hele, on si to šel s námi vyřídit až sem, vykřikl jeden z nich. Naštěstí jsem zachoval chladnou hlavu, měl jsem na sobě pořád bundu s nápisem Security, tak jsem řekl, ať neblbnou, že dělám ochranku tady v nemocnici a že s nimi nemám nic společného. Pustili mě,“ vzpomíná Nevrla.

Nevrla má své zkušenosti i s vypjatými fotbalovými zápasy.Zdroj: Lukáš Kaboň

Na rvačky už skutečně může jen vzpomínat. Volný čas teď tráví procházkami s vnučkou a rybařením. „To je moje vášeň. Předloni jsem chytil sumce, 126 čísel. Nevím, kolik vážil, protože jsem ho zase vypustil na jiném místě, ale byl to zážitek,“ může se pochlubit životním úlovkem. Aktuálně dělá maséra karvinským fotbalistům. „Kamarád mě přemluvil, abych se k maséřině zase vrátil. Tak jsem to zkusil u fotbalistů a pomáhám teď Pavlu Kocichovi,“ přiblížil svou současnou náplň práce.

Rybaření se stalo pro Nevrlu vášní. Na snímku se svým životním úlovkem.Zdroj: archiv R. Nevrly

Na procházkách s vnučkou jí vypráví i o tom, jakým sportům se v dětství věnoval.  „Bavilo mě ragby, kde jsme jednu dobu hrávali i o postup do nejvyšší soutěže. Ragby bylo v Karviné populární, sledovaly nás stovky lidí, bohužel nemělo patřičné zastání u nejvyšších činovníků jednoty. Ale dělali jsme to s láskou. V klubu tehdy bývaly skutečné osobnosti ragby profesor Vlk nebo Matěj Bielský. Před ním jsme chodili v předklonu, jakou měl v klubu úctu. Toho dokonce chtěli Francouzi do ligy, už byl i na formálním obědě se starostou Paříže. Ale bylo to ještě před revolucí a nakonec z toho sešlo, stejně jako z ragby ve městě. A já zůstal u boxu,“ zakončil Nevrla.

Dnes chodí na procházky se svou vnučkou Melánií.Zdroj: archiv R. Nevrly