Je škoda, že ve stínu Fremrovy aféry se krčí jiné události. Třeba pobyt hlavy Mosambické republiky Filipe Jacinty Nyusiho v Praze. To je zpráva, která zřejmě nechává drtivou většinu populace zcela lhostejnou.
Až na mudrlanty, kteří se zeptají, co to daňové poplatníky stojí. Podobně se tázali po důvodu dubnové návštěvy ministra vnitra Víta Rakušana v Senegalu, Ghaně a Rwandě. Ta vyšla na 880 tisíc korun. Tehdy musel vicepremiér pracně dokládat účel své cesty.
Její kritici se ale měli ptát úplně jinak: Proč zajímá české politiky Afrika tak málo? Ve světle vojenského puče v Nigeru by mělo být každému jasné, oč se tu hraje.
„Ve většině afrických států jsou koloniální mocnosti odepsané. A tak nastupuje nejenom Čína, ale také Rusko, Wagnerova skupina především. Tito lidé přicházejí do Afriky a říkají zdejším plukovníkům a generálům, ať vládnou, jak chtějí, včetně vraždění lidí. My jsme z Afriky doslova utekli, a jak jsem si to počítal, osmnáct afrických států je pod přímým vlivem Ruska,“ uvedl v rozhovoru pro Deník exministr zahraničí Cyril Svoboda.
Ruské vlajky v Bamaku nebo Niamey nejsou ničím výjimečným. Putin ovlivňuje přes Prigožinovu soldatesku znatelně dění v afrických státech. Jeho cílem je nejenom nerostné bohatství, ale hlavně posilování odporu Afričanů proti Západu a bývalým koloniálním mocnostem. Číňané tam pak mají především ekonomické zájmy.
Petr Pavel míní, že „Česká republika může hrát v Africe mnohem aktivnější roli, než tomu bylo doposud“. Čím více možností kooperace Africe nabídneme, tím „menší bude prostor pro negativní působení Ruska nebo Číny“. Konkrétně s Nuysim jednal o ekonomické spolupráci v oblasti obranného průmyslu, zdravotnictví, dopravy nebo obnovitelných zdrojů energie.
Důležitý je i další rozměr.
Každý africký otřes znamená potenciální uprchlickou vlnu. A podle migračního paktu bude variantou k přijímání běženců finanční kompenzace. Za každého odmítnutého půl milionu korun.
Chytřejší je tomu předcházet.
