S některými náklady občas pomohou mecenáši, na to ale nelze stoprocentně spoléhat vždy. Řeč je o pořádání dobročinných akcí všeho druhu. Nic není zadarmo ani tyto aktivity. Přesto se najdou dobrovolníci, kteří se do nich pouštějí, věnují jim hodiny a dny tvrdé práce ve svém volnu a zdarma. S rizikem, že přijde málo lidí, zazlobí technika, den před akcí se náhle omluví hlavní hvězda a podobně. My Češi jsme zřejmě poměrně dobročinný národ, protože charitativní akce se v celé zemi konají hustě, samozřejmě, jsou tu akce menší i gigantické, za všechny ale dík a před jejich pořadateli pomyslné smeknutí klobouku. Člověka pak zároveň napadá, v jak nevyrovnaném a nespravedlivém ekonomickém systému žijeme, když se musí vše výše psané dít, abychom pomohli nemocnému či jinak potřebnému člověku, kterému stát prostě některé věci nedá a neumožní. A jinde se ztrácejí miliony v politických machinacích či v kapsách lidí, kteří většinu svého života na žádnou poctivou práci nesáhnou a jen zatěžují sociální systém.
