Nikdy jsem neviděl kultovní film S tebou mě baví svět. Šokuje vás to? Nejspíš něco takového také máte. Věc, kterou měli, viděli nebo prožili všichni kromě vás. Možná jste se kvůli tomu cítili nepatřičně, nebo dokonce máte pocit, že jste o něco zásadního přišli. Čelíte kvůli tomu nechápavým pohledům, někdy i pohoršenému „Jak jsi to mohl minout?“.

Zajímal jsem se o to, jak to mají mí přátelé a známí na sociálních sítích, a dostal jsem desítky komentářů. Kulturních záležitostí bylo nejvíce. Všechny možné seriály a filmy od Titaniku přes Pána prstenů, Kmotra, Pretty Woman až po seriál Přátelé. Je zajímavé sledovat důvody proč. Manžel známé Martiny třeba nikdy neviděl Mrazíka, protože vždy 25. 12. odjížděli na hory. Broňa nikdy neviděla Studio kamarád, protože v neděli chodili do kostela.

Martin Vopěnka
Pro kolik spravedlivých ušetřit Gazu?

Specifickou kategorií je vlastnictví různých věcí od hraček typu Lego nebo Barbie přes ikonické předměty, jako je třeba remoska. Alex píše, že nikdy neměli pro dítě kočárek, protože ve čtvrtém patře bez výtahu a bez možnosti parkovat ho dole to nemělo smysl. Díky tomu se ale bez něj naučila lépe fungovat v tehdy hodně bariérovém světě.

Tomáš Jindříšek
je reklamní a marketingový expert

Jsme tvorové společenští a potřebujeme ostatní, abychom přežili. Potřebujeme, aby nás druzí přijímali, a interakce s nimi je pro nás nenahraditelná. Jako děti teprve hledáme své místo na slunci a nemožnost sdílet stejné prožitky s vrstevníky vede k tomu, že se cítíme vyloučeně. Později už se s tím naučíme pracovat lépe. Někdo začne být dokonce hrdý na to, že něco nezažil nebo neviděl. Někdy jde jen o pózu a znouzectnost.

Andrej Babiš
Antibabiš i kdyby na chleba nebylo

Někdy až čas ukáže, že to byla vlastně výhoda. Jak píše Veronika, před dvaceti lety byla vyvrhel, když na rozdíl od svých kamarádek nesledovala seriál Divoký anděl, protože randila se svým současným manželem. Z dlouhodobého hlediska to byl objektivně lépe investovaný čas!

Leccos se dá dohnat

Jako nenahraditelnou ztrátu pociťujeme, když promeškáme nějaký historický okamžik, jako bylo třeba září 2001 nebo vítězství v Naganu. Většina lidí si to pamatuje, ale pár jich „u toho“ nebylo. Známá vzpomíná, jak její muž během listopadové revoluce pracoval na boudě v Krkonoších. A když teď ona vypráví dětem, jaké to bylo, demonstrovat (byla puberťačka) s mámou, a jak slyšela zpívat Kubišovou a viděla Havla, manžel tomu nerozumí, protože tu atmosféru nezažil. 

Snažit se v dospělosti dohnat třeba filmy a seriály, které nám kdysi unikly, nemá moc smysl. Potvrzují to všichni, kteří to vyzkoušeli. Nikdy ale není pozdě dohnat důležité věci. Ředitelce významné nadace se kdysi jako studentce svěřil v tramvaji spolužák: „Nikomu to neříkej, ale ještě nikdy jsem nebyl v Národním divadle.“ Dnes je z něj významný divadelní odborník. 

Andrej Babiš
Antibabiš i kdyby na chleba nebylo

Lidé na sklonku života často opakují, že nelitují ničeho, co v životě prožili, ale litují toho, co prožít mohli, a neudělali to.

Ono se to samozřejmě netýká jen věcí celospolečenských, ale i těch zcela osobních, soukromých. Jak píše Dana: „Já jsem třeba nikdy nebyla na dovolené jen s kamarádkou nebo maminkou. To druhé mě hodně mrzí, protože teď už je pozdě.“

Zdroj: DeníkAle pojďme text zakončit optimisticky, spolu s posledním citátem od Věry: „Já jsem za svůj život prošvihla miliardu kulturních, společenských, politických a cestovatelských i vztahových fenoménů, ale hodlám to dohnat! Takže bych tu ráda byla aspoň ještě dalších 40 let, ve zdraví a snad i míru.“

A co jste minuli a chcete dohnat vy? Napište mi.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.