V roce 1842 začal hloubit nejstarší šachtu v Ostravě, které dal jméno po své ženě – Karolina. Na tom místě začne od příštího roku výstavba nového centra Ostravy. Když začala podnikat v těžební oblasti také Severní dráha Ferdinandova, byl Salomon Meyer Rothschild největším důlním podnikatelem na Ostravsku. Již v roce 1845 koupil za 165 tisíc zlatých hlučínské panství.

RothschildV Ostravě konce 19. století kolovaly zkazky, které měly osvětlit, jak se Rotthschildové stali nejbohatším evropským rodem. Pomineme-li někdy až nevkusné připomínky toho, že Rothschild byl Žid – čemuž se nelze divit, protože zejména Moravská Ostrava byla silně antisemitská – nevycházel z toho vídeňský bankéř až zase tak zle. Nicméně zejména právě postava Salomona Meyera Rothschilda byla opředena řadou mýtů. Což v našich končinách není věc nezvyklá. Vzpomeňme třeba na prezidenta T. G. Masaryka, který byl až nekriticky uctíván. Klement Gottwald byl opředen příběhy o úžasné touze po vědění, ačkoliv měl jen základní vzdělání. Antonína Zápotockého provázela smyšlenka o lidovosti, přístupnosti a smyslu pro čest. Většinu z těchto vlastností nikdy neměl.
Salomon Meyer byl racionálně uvažující muž, který nijak své židovství nedával příliš najevo. Ostravské židovské obci nikdy nic nevěnoval, nikdy jí neposkytl žádný dar. Vedle toho Vítkovické horní a hutní těžířstvo podporovalo finančně stavbu mnoha velkých ostravských křesťanských kostelů, podílelo se na stavbě nemocnic, škol, chudobinců a jiných prospěšných staveb.
Dobrý obchodník
Nahlédneme-li do Kalendáře slezského z roku 1902, najdeme tam zajímavě zpracovaný mýtus o tom, jak Rothschildové vlastně zbohatli. Příběh až dojímavě připomíná biblické podobenství o svěřených hřivnách z Matoušova evangelia. Totiž o třech úřednících, jimž pán dal do úschovy hřivny zlata, a oni je měli opatrovat a rozmnožovat.
Rothschildové bydleli původně ve Frankfurtu, kde měli malý krámek. V té době bylo jejich rodové jméno Amschl. V roce 1743 se v tomto městě narodil chlapec jménem Meyer Amschl a měl být rabínem. Jenže se stal kupeckým mládencem a později začal pomáhat u bankéře Oppenheima v Hannoveru. Když se vrátil do rodného města, začal obchodovat se starožitnostmi. „Manželka jeho, žena hospodařivá a spořivá,“ píše se v kalendáři, „prodávala v krámě, zatímco Meyer různé starožitnosti vyhledával mimo dům.“ Zákazníkem Meyera Amschla byl kníže Vilém Hessensko-kasselský, a ten k tomuto bystrému Židovi pojal zvláštní důvěru. Když v roce 1792 vpadli do Pruska francouzští dobrovolníci, udělal kníže něco velmi zvláštního: dal Meyerovi Amschlovi do úschovy dva miliony tolarů a bednu skvostů. Sám pak vyrazil do války.
Téměř pohádka
Text v kalendáři místy připomíná pohádku: „Když se kníže Vilém dlouho nevracel, dal Amschl peníze, aby bez užitku „mrtvy“ neležely, do oběhu. Dával půjčky na záruky, činil dodávky pro vojsko, takže peníze slušné úroky vynášely. Dětem pak zařídil Amschl obchodní a bankéřské závody v Monchetu, Paříži atd., zůstal však i při svém zmáhajícím se bohatství vždy prostým, střídmým a hospodařivým. Když se po patnácti letech kníže Vilém do Frankfurtu vrátil, odevzdal mu Amschl nejen svěřenou sumu, nýbrž i pětiprocentní úrok z ní.
Nedlouho nato Meyer roku 1812 zemřel, zůstaviv 5 děvčat a 5 chlapců napomínaje děti, aby jeden bez druhého nic nepodnikali. Hospodárnost, prozíravost i láska k obchodu spůsobila, že Rothschildové jsou nejrozsáhlejšími finančníky po celé Evropě.“ Tolik o vzniku bankéřské dynastie Rothschildů starodávný Kalendář slezský.
V biblickém podobenství evangelisty Matouše se ovšem ještě přidává douška na adresu úředníků hospodařících dobře nebo špatně: „Neboť každému, kdo má, bude dáno i přidáno, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného úředníka uvrhněte do temnot, tam bude pláč a skřípění zubů.“ Salomon Meyer Rothschild svou hřivnu v Ostravě skutečně pohádkově zmnožil. Narodil se v roce 1774 a zemřel v roce 1855.