Někteří jeho spoluhráči z Baníku Karviná prožívali mistrovskou radost poprvé, Bednařík pošesté, což je nadprůměrná bilance. Sice asi jen ve dvou sezonách patřil jako pivot do základní sedmičky, ale i tak je držitelem rovného půltuctu zlatých medailí.


Vlastně už pouze Tomáš Heinz má ve vitrínce stejný počet. „Jsem samozřejmě rád, že jsme to dopracovali tak daleko. Zažil jsem v Karviné spoustu radosti, hodně dobrých spoluhráčů. Teď ale odcházím, je čas na změnu,“ povídal klidným hlasem po pondělním utkání.


A kam to bude? Hovoří se prý o Itálii… „Ne, ne, to ještě nevím. Mám pár nabídek, ale ještě jsem se nerozhodnul. Může to být v cizině, ale může to být taky klidně někde u nás,“ netušil „Béďa“ o svém novém působišti zhola nic.


Když se ohlédne za posledními sedmi lety v karvinském týmu mužů, tak jen jednou zůstal Bednařík bez zlaté medaile (v roce 2003). Na kterou generaci hráčů nebo sestavu nejraději vzpomíná? „Z mého pohledu vzpomínám nejraději na hráče jako byli Farář, Kust, Horák, Laclavik, Sobol,“ vybavil si spoluhráče z ročníků 2001/02 a 2003/04.


„V A týmu jsem začínal na sklonku poslední sezony za trenéra Hargaše. To jsem ještě nebyl pevnou součástí mužstva, spíš jsem se zabudovával z dorostu. Takových nás bylo víc. Nejvíce jsem si zahrál v prvních dvou letech za trenéra Kekrta (2004, 2005 – pozn. red.). Pro mě nejvydařenější pak asi byly první dva roky po nemistrovské sezoně,“ ohlížel se za karvinským angažmá Tomáš Bednařík.


Dohnat jeho šest titulů nebude pro další následovníky v dresu Baníku jednoduché. „Měl jsem štěstí na výtečné spoluhráče. Bez nich by to nešlo,“ uzavřel Bednařík.