Slovenský křídelník Ján Faith zažíval v pondělí opojné pocity celkového vítěze poprvé.


„Je to moje premiéra. S tím, co jsem prožíval na Slovensku se to pochopitelně nedá porovnat. Tam jsem dosáhl maximálně na bronz, s Karvinou mám zlato,“ radoval se třiadvacetiletý hráč.


„Ani pořádně nedokážu popsat tyto pocity, je to úplně o něčem jiném,“ nedostávalo se slov šikovnému pravému křídlu Baníku.


Úspěch jeho týmu ve finále vygradoval v posledním třetím zápase na půdě Zubří, který přinesl všechny atributy dramatické podívané.


Jak je vnímal sám Faith? „Bylo to fakt napínavé. Zubří dalo do zápasu všechno, nasadilo nejlepší hráče, my také. Od kluků, co už zažili předešlé roky v Baníku, jsem věděl, že Zubří v závěrech sezony dochází dech, ale dneska nás přinutili sáhnout si do fyzických rezerv. V prodloužení jsme už dominovali, takže na té odcházející fyzičce Zubřanů bude asi něco pravdy,“ poukázal Faith na skvěle zvládnuté nastavení.


Čím jej Karviná kromě lepší fyzické kondice rozhodla? „Ubojovali jsme to a přistoupili k tomu jako tým,“ prohlásil bez okolků rodák z Košic. „V zápase bylo pár nepříjemných chvilek, především v závěru v oslabení, ale zvládli jsme je. Kdy nám bylo nejhůř? Nevím, celou dobu jsme byli přesvědčeni o tom, že je to v našich silách,“ pokračoval. „Ale je fakt, že jsme taky klidně mohli prohrát a série by se stěhovala zpět k nám. Naštěstí k tomu nedošlo,“ oddechl si hráč Baníku.


Když se ohlédne za svým celoročním působením v klubu, co vidí? „Na začátku mě trenér Kekrt moc nestavěl. Hlavně proti slabším soupeřům. Přitom jsem měl začátek výborný. Nechápal jsem proč, jestli mě šetřil nebo co, fakt nevím. Pak jsme si s panem Kekrtem promluvili, řekl mi, co ode mě čeká, ale on v klubu následně skončil a přišel trenér Trtík. Ten stmelil kabinu, předložil nám nový styl hry, do kterého jsem pasoval a dostával jsem pravidelně šanci. To bylo fajn. Teď jsme mu to oplatili titulem a je to nádhera,“ usmíval se Ján Faith.