Jak sám říká, klubu z Karviné vděčí za mnohé. Velmi ho proto potěšilo, když od trenéra českého celku Martina Liptáka dostal nominační pozvánku a může se tak podívat zase na známé místo, kde rozjížděl svou kariéru.


„Těšil jsem se na kluky z nároďáku i na místní fandy, kteří nás přišli podpořit. Karvinští fanoušci jsou nejlepší v republice, je příjemné hrát zase po delší době tady v Karviné,“ začal naše povídání Martin Prachař. Jen pro upřesnění, Prachař se do Karviné vrátil po čtyřech letech.


Do Karviné jste přišel v roce 2003 a v dalších dvou sezonách jste se ověnčil dvěma mistrovskými tituly. Jak na to období vzpomínáte?
„Na to se nedá zapomenout. Pro mě to bylo uskutečnění mého snu. Přišel jsem do Baníku v rozehrané sezoně a vlastně po půlroce jsem slavil titul. To bylo něco neuvěřitelného. Další sezonu jsme si to s klukama zopakovali. Na to období vzpomínám strašně rád. Potkával jsem se v týmu s takovými esy jako Pavel Horák, Renda Vašek, Miloš Slabý, Kamil Heinz, Honza Sobol nebo Ondra Zdráhala, což jsou všechno kluci, kteří byli nebo jsou v reprezentaci. Proto mě hrozně potěšilo, když jsem dostal pozvánku do áčka. Zatím jsem byl jen s B výběrem v prosinci na turnaji v Paříži. Je super zahrát si zase v Karviné, protože Baníku vděčím za svou kariéru. Tady jsem se odpíchl k zahraničnímu angažmá, tady jsem začal s velkou házenou.“


Jaká byla vaše další anabáze po odchodu z Karviné?
„Po mistrovské sezoně 2004/05 nás z týmu odešlo více kluků a pro Baník začala nová kapitola. Já jsem zamířil do druhé španělské ligy společně s Tomášem Laclavikem. Zahrál jsem si za Oviedo a hned v prvním zápase jsem natrefil na Laca jako protihráče, který přestoupil do Logroňa. S Lacem jsem pak byl v kontaktu i v době, kdy jsem hrál v La Coruni.“


To jste asi Laclavikovu kariéru bedlivě sledoval?
„Samozřejmě a hrozně mě mrzí, jak to s ním nakonec dopadlo. Tomáš hrával v Logroňu pravidelně, podílel se na postupu do první ligy a pak mu vlastně v nejvyšší soutěži vůbec nedali šanci se prosadit. Koupili nějakého mladého juniorského reprezentanta a vlastně byli těmi, kteří ukončili jeho kariéru, protože Laco už se pak k vrcholové házené nedostal. Je to škoda, byl to velký talent.“


Prý jste ho dokonce lákal do Rumunska, když jste přestoupil do týmu Bacau?
„Ano to je pravda, ale Laco se po půl roce bez hraní asi už necítil. Jak říkám, je to škoda.“

A jak pokračovala vaše kariéra?
„Původně jsem chtěl zůstat ve Španělsku, ale pak mi přišla lukrativní nabídka z Rumunska. Vůbec jsem nevěřil, že bych tam mohl někdy hrát, ale když jsem přijel do Bacau a viděl tréninkové možnosti a zázemí klubu, byl jsem mile překvapen.“


Takže jste zůstal…
„A určitě nelituji. Házená je v Rumunsku obrovsky populární, nestačil jsem se divit. Po fotbale je to druhý nejpopulárnější sport, asi něco podobného jako hokej u nás. Navíc jsem zjistil, že liga je tam na velice slušné úrovni a zázemí většiny klubů lepší než v českých podmínkách. Byl jsem opravdu překvapen.“


Vaše první sezona v rumunském Bacau vám vyšla nad očekávání, byl jste oporou mužstva. Jak se vám to povedlo?
„Musím to zaklepat, v Rumunsku se mi hraje výborně. V první sezoně jsem měl štěstí, cítil důvěru trenéra. Je pravda, že mi první rok vyšel výborně a vlastně jsem se hned prodal do silnějšího týmu - Resity, který dvakrát po sobě vyhrál evropský pohár, Challenge Cup. Na nabídku jsem kývl, je to zase o stupínek výš. Mám tam smlouvu na dva roky. Mým cílem bylo vždy podívat se do Německa, tak snad mi to někdy vyjde.“


V klubu, potažmo v celé soutěži, jste jediným Čechem?
„Právě že ne. V Resitě se mnou hraje ještě Michal Kraus, který doma nastupoval za Frýdek-Místek. Pak je tam ještě Petr Hejtmánek.“


Ten byl v Rumunsku jako první Čech ne?
„No, to jsem si taky někde přečetl, ale fakt je ten, že přišel až po mně. Prvním Čechem v Rumunsku jsem byl já. Jsem takový průkopník (smích).“

A jaké jsou vaše nejbližší plány, třeba s ohledem na účast v reprezentaci?
„Nejbližší cíle jsou takové, že bychom se s Resitou v Challenge Cupu rádi dostali co nejdál a třeba ho zase vyhráli. Přešli jsme už přes Chorvaty, Makedonce a jsme ve čtvrtfinále. Teď máme klub ze Srbska. Hraje se pohárovým způsobem, tak uvidíme. Co se týče reprezentace, pochopitelně bych se v ní rád udržel. Je tady ale neskutečná konkurence, záležet bude na mých výkonech. Když to pro nejbližší měsíce nevyjde, budu klukům držet palce aspoň na dálku. Kvalifikace o Evropu je skvěle rozehraná.“