Sedmatřicetiletý strážce české branky Miloš Slabý přijel na reprezentační sraz házenkářů do Karviné v roli třetího gólmana, ale při neúčasti zraněného Petra Štochla dostal šanci zachytat si zápas proti Slovincům. Jako obvykle překypoval v Karviné populární Miloš dobrou náladou.


„Jsem rád, že jsem si mohl proti kvalitnímu soupeři zachytat. Bohužel jsme o gól prohráli, ale jednou to přijít muselo. Nejsme mužstvo, které pořád vyhrává. Proti Slovinsku jsme se malinko trápili v útoku, hlavně na postavenou obranu. Nedostali jsme prostor k rychlým protiútokům, které jsou naší silnou zbraní,“ rekapituloval páteční porážku Česka 27:28 jeho brankář.


Bývalým hráčům karvinského Baníku utkání i přes výslednou porážku vyšlo. Jan Sobol byl nejlepším střelcem, Ondřej Zdráhala také vyčníval z průměru a i vy jste chytil pár střel soupeře…
„Myslím, že pro nás jako pro bývalé baníkovce byla motivace ukázat se doma ještě o něco vyšší než u ostatních kluků a je dobře, že nám to tak vyšlo.“

Přijetí karvinskými diváky bylo rovněž vřelé. Jak na vás zapůsobilo?
„Jsem rád, že na mě fanoušci nezapomněli. Za ty úspěšné čtyři roky, které jsem zde strávil, jsme si myslím vybudovali super vztah a obě strany to během zápasu deklarovaly (fandové v průběhu utkání skandovali: Miloš, gólman jim po zápase šel poděkovat – pozn. aut.). Do Karviné jsem se každopádně těšil.“


Proti Dánům chytal váš bývalý parťák z Baníku a současný z nároďáku Martin Galia. Neproběhla mezi vámi třeba nějaká interní sázka o to, kdo dostane méně gólů?
„Tak to určitě ne (smích). Alespoň ne v tomhle směru. My se sice hecujeme, ale až tam by to asi nikdy nezašlo. Já jsem hlavně rád, že jsem si s ním po šesti letech mohl zachytat v jednom týmu, protože na reprezentační akce jezdili v minulosti vždy jen dva golmani a pozice Martina Galii i Petra Štochla jsou jasné. Já jsem třetí gólman, rezerva, a tak tuto roli i beru.“


Tím, že jste se zase objevil v národním týmu, jste se stal automaticky nejstarším hráčem kádru, je vám 37 let. Nedělají si z toho mladší spoluhráči legraci?
„No, tím že už jsem pomalu v důchodovém věku, to mladší spoluhráči zase nemají tak jednoduché něco si vůči mně dovolit (smích). Nějaké legrácky probíhají i na mé konto, ale ne v tomhle ohledu.“


Co vaše kariéra? Předpokládám, že ještě chcete nějaký čas chytat.
„Já se starý necítím. Určitě to není tak, že by se moje kariéra chýlila ke konci. Chtěl bych, aby tento kvalifikační cyklus nebyl mým posledním. Záležet bude na výběru trenérů. Házená mě pořád baví. Uvidíme ale, kde budu po sezoně chytat, protože v Balingenu jistojistě končím.“


Proč?
„V klubu koupili mladého gólmana, se mnou už příliš nepočítají.“


Vždyť jste se po odchodu z Karviné do Balingenu stal hned oporou mužstva?
„To je pravda, vybojovali jsme i postup do bundesligy, pak se udrželi v lize, ale teď mi dali v klubu souhlas k tomu, abych si hledal nové angažmá, což je jasné znamení toho, že už se mnou nepočítají. Chtějí mít jen jednoho gólmana na pozici jedničky a jako dvojku někoho místního. To víte, šetří se všude.“


A kde tedy budete v nové sezoně působit?
„To ještě nevím, budu si muset něco sehnat.“


Vzhledem k tomu, že jste chvilku působil dokonce v Bahrajnu, to pro vás zřejmě nebude problém?
„To se teprve uvidí, je více možností (úsměv).“


Třeba Karviná? Před chvílí jste se na něčem domlouval s manažerem Baníku Miroslavem Pelechem…
„Jó, ale to nebylo kvůli mému angažmá v Baníku. To jsme se jen domlouvali na squash (smích). Ovšem předem nezavrhuji nic.“


Kdy plánujete návrat do Česka?
„To souvisí s tím, co konkrétního si seženu. Sice mám v Balingenu ještě smlouvu na rok, ale odejdu. Nebránil bych se návratu domů, ale jestli to bude hned, to opravdu nevím. Asi ne, i když jednou se vrátím určitě. Navíc abych byl upřímný, situace doma není ve sportu moc růžová. České kluby mají finanční problémy, musel bych si zvykat na něco zcela odlišného a po těch letech v Německu, kde je házená na nejvyšší úrovni, by to doma bylo asi hodně zvláštní. Výkonnostní skok by mi problém nedělal, na českou ligu bych si hned přivykl, jen to zázemí by byl asi problém. S největší pravděpodobností bych to musel skloubit s klasickým zaměstnáním. Z házené v Česku člověk není živ (úsměv).“


Trenéřina by vás nelákala?
„Musím si nalít čisého vína - na trenéřinu zřejmě nemám vlohy. Lákal mě Petr Hrachovec do Schaffhausenu, kde bych mohl dělat trenéra gólmanů a byl tam zároveň jako gólmanská trojka. Je to jedna z alternativ.“