Máte za sebou poslední turnaj dlouhodobé části, který jste navíc pořádali na domácí půdě. Jste spokojeni s jeho výsledkem?
Nakonec ano, i když jsme první utkání s Klatovy prohráli. První místo jsme ale uhájili, a to byl náš cíl.


Co stálo za výpadkem v prvním zápase? Nekoncentrovanost?
Podcenili jsme začátek, dostali branku a pak museli hrát do plných. Soupeř bojoval o play off, skákal do všech střel. U sálovky je problém, že když to nějaký tým zavře na devíti metrech od své brány, tak toho prostoru pro střely, natož pro kombinaci opravdu moc není. To se člověk jen snaží, aby netrefil hned prvního protihráče, který mu stojí v cestě.


Přesto jste si vytvořili aspoň pět čistých gólových šancí.
To už tak občas bývá, že to tam nespadne. I kdyby se hrálo osmdesát minut, tak ten gól nedáme. Zkrátka jsme prošustrovali poločas a pak už bylo pozdě bycha honit.


Zato ve druhém utkání jste se vytáhli. Zpočátku to byla z vaší strany vyčkávaná, s čím přijde soupeř. Taktika?
Ano, byl to záměr. Ona obecně je sálovka hodně o bránění a o tom, kdo dá první branku. Naší výhodou bylo, že soupeř potřeboval vyhrát, aby skončil první, kdežto nám stačil jen bod. Proto se hosté logicky chopili iniciativy. My se mohli stáhnout a čekat na brejky.


Také šlo vidět, že se střetly dva týmy, které na tom jsou technicky hodně dobře. Byla to svižná sálovka, žádná nuda. Takhle je to s tímhle soupeřem pokaždé?
Nám se třeba hraje velmi dobře právě proti takovým vyspělým týmům jako je Chemcomex, který chce hrát i dopředu. Třeba proti těm Klatovům to bylo z naší stránky tak osmdesát procent ku dvaceti na držení míče. Jenže to pořád bušíte do plných. Pražský tým hraje více ofenzivně, vytáhne obranu, takže pak je vepředu daleko více možností pro útok. Bohužel takových týmů je v soutěži málo. Řekl bych, že tak hraje jen první čtyřka.

Prvnímu gólu napomohla standardka, které má váš tým perfektně secvičené. To už není náhoda že ne?
Po příchodu Jardy Súkeníka a dalších kluků ze Slovenska se tomu hodně věnujeme. Shodou okolností právě Chemcomex je soupeř, se kterým se v lize potkáváme už asi deset nebo dokonce dvanáct let, takže některé naše signály má dokonale přečtené. Proto se snažíme přijít pokaždé s něčím novým.

Deset let v lize se stejným soupeřem je docela dost. To hrají pořád ti samí hráči, nebo se kádry přece jen obměňují?
Z toho týmu, se kterým jsme hráli o mistra, když jsem se sálovkou v Premiu začínal, jsou tam asi už jen dva hráči. Ale trenéři se moc nemění, takže ti své poznatky předávají dál. Známe se dobře, většinou se potkáváme i v závěrečných bojích o tituly.

Právě titul bude nejspíš vaším cílem i v letošní sezoně, je to tak?
Výhra v základní části je jen dílčím úspěchem. Prvním krokem. Zajistili jsme si nejvýhodnější pozici pro play off a teď už jen čekáme na soupeře. Dost možná to budou právě Klatovy, se kterými jsme dneska prohráli. Třeba to byla užitečná příprava (úsměv). Ale budeme hrát doma a v naší hale jsme schopni porazit každého.


Vám osobně nějak pomáhá skutečnost, že v týmu Premia nastupujete se svými oddílovými spoluhráči z Albrechtic, za které kopete klasický fotbal?
Je pravda, že za ty roky, co spolu hrajeme, už tak nějak víme, co kdo na hřišti udělá, jak se v dané situaci asi zachová. Sálovka je však dynamický, rychlý sport, takže se občas stane něco, co bychom nečekali.


Dají se zvyky z velkého fotbalu nějak využít i v sálovce?
No, ona je sálovka spíš úplně jiná. Viděl bych to tak, že velký fotbal přispívá fotbalu v hale snad jen tím, že člověk má potřebnou fyzičku. Ono je to hlavně o běhání. O tom je skoro každý sport. V sálovce je ale balon jiný, pohyb taky, protože se neustále rotuje, mění pozice. Zpracování míče je také odlišné. Ve fotbale se zpracovává převážně placírkou, tady především podrážkou, je to prostě jinačí. Určité věci se ale samozřejmě dají použít.

Například vyřešení situace u vaší branky, kdy jste si odstavil tělem soupeře a jemnou tečí usměrnil balon přes brankáře?
Určitě, styl hry útočníka z fotbalu na velkém hřišti je v zásadě podobný i hrotu v sálovce, respektive se toho dá využít. Sálovka je svou formou osobního kontaktu fotbalu podobná. Třeba víc než futsal. Rozhodně je tvrdší.