Talentovaná a teprve šestnáctiletá hráčka místního Inteva prožila výborný rok 2009, v němž se stala s družstvem mladších žáků republikovou mistryní v této věkové kategorii a jako bonbonek na závěr sezony se dostala i do ženské hokejbalové reprezentace, která na domácím mistrovství světa vybojovala bronzové medaile.


Zaslouženě byla na čtvrtečním vyhlášení nejlepších sportovců města mezi oceněnými. „Potěšilo mě to. Je to jakési vysvědčení loňského výborného roku. Hlavně jsem ráda, že jsem se mohla dostat na mistrovství světa. To pro mne byl velký zážitek,“ připomněla Palová svou nominaci do českého elitního výběru.


„Už jen dostat se do národního celku je velká čest. Na mistrovství jsem pak nabrala nové postřehy, zkušenosti, poznala další hráčky i hokejbal světové úrovně,“ popisovala, v čem pro ni tkvěl hlavní přínos svého startu na šampionátu.


Když vezmeme v potaz, že její tatínek Martin Pala byl jedním ze zakladatelů karvinského klubu hokejbalu a nadále zůstává neúnavným propagátorem hokejbalu nejen ve městě, ale i v celém regionu, není těžké se dopátrat, kdo malou, tehdy ještě osmiletou Terezku k hokejbalu přivedl. „Samozřejmě to byl taťka,“ směje se dcera.

Rodina Palových má totiž tuto hru v krvi. Kromě otce se v klubu angažuje i maminka Jana, a také Terezčin mladší bratr Martin pochopitelně válí s hokejkou a míčkem. „Za těch sedm let, kdy hokejbal pravidelně hraji, jsem se postupně propracovávala různými kategoriemi dál a dál. Je to všechno tréninkem,“ dodává už vážněji nadějná hokejbalistka.


Jak sama říká, na tomto sportu se jí líbí, když se může do kluků pořádně opřít. „Jako malá jsem zkoušela být mažoretkou, ale taťka mě přivedl k hokejbalu a ten se mi dostal pod kůži. Mám ráda tvrdší sport,“ přiznává Tereza. Takže pánové pozor! Toto křehké stvoření umí hrát i důrazně.


Zřejmě i proto se jí hraje v chlapeckém týmu dobře. „Mně se hraje opravdu dobře, protože kluci z řad soupeřů rádi provokují a já jim to pak na hřišti aspoň můžu vrátit,“ uculuje se Palová.


Možná si takto v dětském věku vyřizovala spory se svými vrstevníky i na společném tréninku. „Možná,“ připouští se smíchem. „Ale ne, v týmu je všechno v pohodě. Kluci mě přijali bez problémů, vlastně i další holky, protože v týmu nejsem jako dívka sama,“ popisuje Tereza, že je normální součástí družstva.


Na place si nejvíce rozumí s další hráčkou Kateřinou Němcovou. „Je to má nejlepší kamarádka. Hrajeme spolu už čtyři roky, takže si hodně rozumíme,“ konstatuje. I Němcová se loni dostala na světový šampionát, takže také vlastní bronz z této akce.


A jaké mají karvinské hokejbalistky plány pro letošní rok? Budou chtít další titul? „Právě teď bojujeme s týmem v rámci mistrovství republiky. Chtěli bychom se dostat do semifinále, pak i do finále,“ přiznává Palová, která hraje v kategorii starších žáků, neboť dívky mají povoleno hrát dva roky nad běžný věkový limit chlapců, to znamená v mladším družstvu.


Ale i v tom starším se podle ní jeví vše bez problémů. „Zvykla jsem si. Jádro týmu je tvořeno hráči, kteří loni získali titul v mladších žácích, takže se všichni dobře známe. A musíme bojovat,“ myslí už zase na hru karvinský dívčí talent.