Jak dlouho již basketbal hrajete?
Tomáš: Já od druhé třídy základní školy.
Luboš: Já od páté, začal jsem o něco později.

Jak jste se k němu dostali?
Tomáš: Začal jsem chodit do sportovního kroužku Sokola, kam mě přivedl děda (pan Emil Hamrus je dlouholetým členem Sokola a atletickým trenérem – pozn. aut.). Zhruba v páté třídě pak táta (Roman Hamrus, zakladatel basketbalu v sokolské organizaci – pozn. aut.) vytvořil z našeho všeobecného sportovního kroužku oddíl košíkové a de facto tak poznamenal mou další kariéru (smích).
Luboš: Jsem na tom podobně, i když já začal chodit do toho kroužku až ve čtvrté třídě. Později jsme se pustili do basketu a začalo nás to dost bavit.

Proč právě basket? Dělali jste i jiné sporty?
Luboš: Basket jednoduše proto, že jde o kolektivní sport. Podle mě ještě více kolektivnější než třeba fotbal. Ta spolupráce mezi pěticí na hřišti je intenzivnější než u fotbalu. Taky se při něm musí na palubovce více přemýšlet.
Tomáš: Já zkoušel svého času i tenis, ale ten mi moc nešel. V tomhle směru jsem byl dost ovlivněn tátou, protože on sám basketbal hrával, takže jsem moc možností na výběr ani neměl.

Máte nějaké basketbalové vzory?
Luboš: U mě vítězí jednoznačně Theodoros Papaloukas, řecký rozehrávač Olympiacosu Pireus. Hraje na stejném postu jako já, je to takový lišák, umí si poradit v různých ošemetných situacích.
Tomáš: Já jsem kdysi na podobnou otázku odpovídal a v tom článku pak vyšlo, že mým vzorem je otec, ale to platilo samozřejmě jen v mých začátcích. Táta mě basket naučil, ovšem vzorem je spíš legendární Michael Jordan, a to jak uznáte, nelze moc porovnávat (úsměv). Momentálně se mi líbí hra Argentince Manu Ginobiliho. Dobrý střelec, hraje křídlo jako já.

Jak oba vnímáte fakt, že coby součást Sokola vlastně píšete novodobou historii košíkové ve městě?
Tomáš: Já vnímám pozitivně hlavně fakt, že vlastně každou sezonu se zlepšujeme, stoupáme stupínek po stupínku výš. Je to přitom takový přirozený vývoj, nenásilnou formou se snažíme pozvednout basketbal ve městě na kvalitnější úroveň. Je to určitě lepší než třeba s velkou pompou koupit nejvyšší soutěž, tam vydržet dva roky a pak se zřítit na dno. Podobných případů z jiných sportů je v republice spousta.
Luboš: Líbí se mi, že pomalu dostáváme basket do povědomí sportovní veřejnosti. O zápasy je zájem, diváci se na ně a taky na nás chodí dívat, to nás těší. Ještě asi chybí patřičné zázemí, ale to je logické. Máme za sebou nějakých deset let, v porovnání se zavedenými kluby, které mají osmdesátiletou historii, jsme vlastně na startu.

Na kterou basketbalovou událost vaší kariéry vzpomínáte nejraději? Nemusí to být přitom nutně zisk titulu, mám na mysli spíš nejsilnější basketbalový prožitek, který vás mohl ovlivnit.
Tomáš: Vybavuji si, když nám bylo třináct let a hráli jsme mezi žáky krajský přebor, jak jsme vyhráli celou soutěž, ačkoliv jsme přitom dva roky zpátky prohráli všechny zápasy, do kterých jsme nastoupili. To jsme se základům basketu teprve učili. Další sezonu už jsme začali vyhrávat zápasy a tu následující jsme vyhráli. To byla paráda. Utvrdilo nás to v tom, že když na sobě budeme pracovat, můžeme myslet vysoko.
Luboš: Já si vzpomínám na dobu, kdy jsme hráli druhým rokem v mladším dorostu a postoupili jsme do play off. Nastupovali jsme poprvé proti týmům třeba z Prahy. To byla konfrontace, kterou jsme do té doby nepoznali. Navíc jsme si vedli velmi dobře a pro mladší kluky vybojovali možnost baráže do první ligy.

Oba jste letos již hostovali ve II. lize mužů ve Valašském Meziříčí. Jaké to tam bylo a cítíte na sobě, že ještě máte nějaké rezervy?
Luboš: Rezervy každopádně jsou, pořád je co zlepšovat. Když jsme se poprvé objevili na tréninku druholigového klubu, byli jsme z toho docela vyjukaní. Postupem doby nám došlo, že se časem těm borcům můžeme vyrovnat. Zatím pro ně hrají zkušenosti, ale ty časem nabereme taky.
Tomáš: Můj první dojem z tréninku mezi muži ve Valmezu byl ten, že tempo je podstatně vyšší a budu mít co dělat, abych se tomu vyrovnal. V týmu, ale vůbec v celé soutěži jsou pochopitelně lepší hráči. Když ale ztratíte počáteční ostych, dá se to zvládnout. Co se týče rezerv, je jasné, že takového zlepšení, jakého člověk dosáhne v žákovském a dorosteneckém věku, už pak dosáhnout nemůže. Teď půjde spíš o to vyrovnat se soupeřům fyzicky. Nicméně určitý prostor pro zlepšení se nabízí i mezi muži, zvláště ve druhé lize.

Tu si příští rok oba zahrajete doma v Karviné. Těšíte se?
Luboš: Určitě, bylo by super, kdybychom uhráli první čtyřku. Soutěž je docela vyrovnaná.
Tomáš: Myslím, že Karviná má na to, aby se časem ve II. lize etablovala. Je to další výzva a motivace.

Koukám, že sebevědomí vám nechybí. Co bude pro Karvinou důležité? Jak by mohla obstát v této již kvalitní soutěži?
Tomáš: Z hostování v Meziříčí jsem vypozoroval, že v soutěži hrají starší zkušenější hráči, kteří už nemají na extraligu nebo první ligu. Je tam i spousta podobně mladých hráčů jako jsme my, ale převahu mají ti starší. Jejich zkušenosti z nejvyšších lig musíme vyvážit jinak. Záležet bude na motivaci. Ta je u nás nepochybně na vyšší úrovni než u těch starších hráčů.
Luboš: Náš tým bude asi dravější a běhavější než většina soupeřů, ale jak říká Tomáš, zkušenosti budeme teprve nabírat. Starší hráči mají taky jiné postavy než my, bude to asi dost tvrdé.

Jste dvojnásobnými mistry republiky v kategorii U20. Který z těchto titulů je pro vás cennější?
Tomáš: Asi ten první, byli jsme v soutěži prvním rokem a nevěděli, co od toho máme čekat. Letos jsme prošli soutěží bez porážky, nebylo to takové drama.
Luboš: Souhlasím. Navíc při tom prvním titulu se v lize sešla kvalitnější konkurence. Byl tam třeba Nymburk, který jsme doma rozbili asi o 25 bodů, to byla událost.

Jak bude vypadat vaše nejbližší budoucnost? Chystáte se na vysoké školy?
Luboš: Mě už vlastně vzali tady na Slezskou univerzitu, Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné. Uvidíme, jestli mě to bude bavit. Abych se přiznal, basket mě bere daleko víc než škola (úsměv).
Tomáš: Ještě se rozhoduji, jestli půjdu na výšku do Olomouce nebo do Ostravy. Táta mě tlačí spíš na ostravskou univerzitu. Aby ne, domů bych to měl půlhodinku.

Nebude složité skloubit vysokoškolské povinnosti s basketem?
Luboš: Jelikož budu doma v Karviné, tak očekávám, že vše zvládnu bez potíží.
Tomáš: Pokud se rozhodnu pro Ostravu, tak bych to zvládal podstatně snáz než na UP v Olomouci. Ale i z té Olomouce by se to jistě dalo nějak udělat. Uvidíme.