Kromě tří branek spolehlivě čistil prostor před vlastním brankovištěm. Uplatnil své zkušenosti. „Výhra je skvělá. Zpočátku to sice nebylo ono, ale od nějaké dvacáté minuty jsme nabrali tempo a měli utkání pod kontrolou,“ prohlásil po zápase spokojeně.

Dá se při novém systému soutěže vaše výhra označit jako jeden z nejdůležitějších kroků k titulu?
Zatím ne, spíš je to jen důležitý krok. Jeden z mnoha. V novém systému musíme brát takový zápas jako každý jiný. Každé utkání bude mít v tomto ročníku svou hodnotu a takto musíme ke každému přistoupit. Dneska to byla Dukla, ale příští týden jedeme do Zubří a začínáme zase od nuly. Takže je třeba se neustále soustředit a nerozlišovat to, jestli hrajeme proti Jičínu nebo Dukle. Můžou rozhodovat i maličkosti.

Nebyli jste zpočátku nervózní?
Nervozita trošku byla. Přeci jen jsme před domácím publikem hráli zatím jen jednou, a to na konci přípravy. Tohle byl první soutěžní zápas doma, a tak jsme chtěli ukázat, že na to máme. Navíc Dukla přijela dobře připravena, je to těžký soupeř.

Nakonec jste ale vyhráli rozdílem třídy.
Rozdíl byl hlavně v proměňování. Nás podržel brankář, Pražané nedávali náskoky ani ze šestky, zatímco my svoje šance proměnili, takže náš náskok narůstal. Dukle jsme odskočili a to už se pak těžko vracíte do zápasu.

V první půli jste se párkrát řítil do brejku, ale balon nedostal. Nebyla škoda, že jste trháky neuplatňovali ve větší míře?
To bylo dáno i tím, že zatím nejsme spolu tak dlouho a je třeba si dost věcí teprve zažít. Brankář potřebuje mít jistotu, aby nezkazil dlouhým výhozem balon, musí vědět, kde kdo v danou chvíli bude. Konkrétně u nás je třeba problém, že já bráním ve dvojce vedle Marka Vanča a kdybychom se najednou rozběhli dopředu oba dva, mohl by toho soupeř při zachycení míče využít. Takže spíše zůstávám vzadu já, abych to jistil a chodit ven bude Marek.

Máte za sebou několik angažmá, zkuste se u každého na chvíli zastavit.
Začínal jsem ve Frýdku-Místku, který mě vlastně uvedl do extraligové soutěže. Vzpomínám na něj velice rád. Byl to plně profesionální klub, ve kterém jsem nasbíral své první starty. Vybavuji si vyrovnaný kádr, boje s Karvinou o titul a super mančaft. Na každém postu jsme měli kvalitní hráče, kteří pak postupně odešli do zahraničí.

Tomu jste se nevyhnul ani vy, že?
Ano, zkusil jsem Řecko a Německo. Zahraničí mi hodně dalo, musel jsem se naučit starat se sám o sebe a taky být lepší než domácí. V cizině se na hráče odjinud nahlíží jinak než na domácí. V Německu jsem si vyzkoušel třetí ligu a tady mě zase zaujal neuvěřitelný zájem diváků a super atmosféra na zápasech. Pak jsem šel do Lovosic, což je takový rodinný klub s domácí atmosférou. Loni jsem v Lovosicích zažil asi nejlepší sezonu. No a teď je přede mnou nová výzva – Karviná.

Čeho byste chtěl dosáhnout?
V Baníku to není o ničem jiném, než o prvním místě a titulu. Kdybychom nehráli o první místo, byli bychom všichni zklamaní. Až sezona ale ukáže, jak na tom jsme a v čem konkrétně je síla mančaftu.

Povzbudí vás výrazná výhra nad Duklou do dalších utkání?
Každý takový zápas pomůže. Vítězství s Duklou se hodně cení, je to aspirant na přední pozice, stejně jako Baník. Jenže dlouho se opájet výhrou nelze. Už teď myslíme na Zubří, které nás o víkendu čeká.