Havířovští hráči budou ve své snaze o návrat do extraligy potřebovat každou výraznou osobnost a tou florbalista roku 2006 bezesporu je. Už ve víkendových zápasech s Českými Budějovicemi a Pelhřimovem prokázal, že jeho přehled a zkušenosti jsou prostě k nezaplacení. „Čekali nás o víkendu spíše slabší soupeři na rozehrání, to hlavní přijde až v play off,“ potvrdil po sobotním jasném výsledku 12:2 nad Jihočechy nejstarší z bratrského tria, že stěžejní pomoc se od něj očekává až v nejdůležitější fázi sezony.

Jaké hlavní soupeře ve vyřazovací části očekáváte?
Asi se o to popereme my, Paskov a Otrokovice.

Potřebujete delší dobu na sehrání s havířovskými spoluhráči, nebo ten čas, který jste strávil na hostování ve Stonavě, byl krátký a vše půjde zase automaticky?
Podle mě to půjde samo, ostatně my jsme v Torpedu hráli vždy spíš na náhodu a spoléhali na improvizaci.

Jak hodnotíte své stonavské miniangažmá, během něhož jste se stal nejlepším střelcem i nahrávačem týmu?
Hodnotím to tak, že jsem si ve Stonavě zahrál se starou gardou Torpeda, která tam působí. Sice má dnes každý o dvacet kilo víc než kdysi, ale radost z pohybu i samotné hry tam pořád je. Navíc jsme i něco uhráli (průběžné první místo – pozn aut.), takže jsem byl vcelku spokojen.

Šlo poznat, že jde o rozdíl čtyř soutěží?
No, když to srovnám s dnešním soupeřem, tak zase takový rozdíl to není. Jasně, hráči jsou v první lize kvalitnější, ale kluci ve Stonavě a obecně v celé soutěži netrénují tolik jako prvoligové týmy. Kdyby ano, jistě by se řada z nich uplatnila i ve vyšších ligách. Ten rozdíl je pouze v trénovanosti.

Jak vlastně zní dohoda s trenéry a vedením Torpeda ohledně vašeho dalšího působení v týmu?
Měl bych s klukama normálně trénovat dvakrát týdně a hrát domácí zápasy. Na venkovní výjezdy budu chybět. Výjimkou je Paskov, který je za humny, takže na ten jsem už dostal povolení od manželky.

V play off bude ale záležet na každém utkání.
No jo, ale přeci jen mám rodinu. Navíc když budeme vyhrávat doma, tak nějaké vítězství venku kluci určitě urvou. Není to tak, že bych byl nenahraditelný. Ale uvidíme, třeba ženu přemluvím, aby mě pustila i na další venkovní zápasy (smích).

Tým má na to dostat se zpátky do extraligy?
Loňský kádr zůstal víceméně pohromadě, hlavní rozdíl je mezi oběma soutěžemi. Extraligové celky mají mnohem větší kvalitu. Dostat se přes ně do nejvyšší soutěže je dost obtížné.

Ale loni se na váš úkor prvoligový tým do extraligy dostal, ne?
To ano, ale hraje tam třetí čtvrté housle. Kladno ne, to nakoupilo hotové hráče, takže balancuje na hraně play off. Ovšem Bohemka je na padáka. Ale dobře, i tak má náš tým na postup. Pokud by se nám povedl, viděl bych pak hlavní problém až v extraligové sezoně. Před ní by bylo třeba kádr posílit.

V týmu Havířova je dost talentovaných mladých hráčů, předáváte jim zkušenosti?
Je pravdou, že tady máme spoustu šikovných mladíků, ale že bych za každým chodil a ukazoval jim, co mají dělat, to ne. Zkušenosti naberou sami postupně. Nejlépe v extralize, i proto je naším jediným cílem postup, byť finanční rozdíly mezi oběma soutěžemi jsou obrovské. Ale to by se řešilo až po sezoně, teď je v klubu vše nastaveno pro postup.

Když se florbal v Česku rozjížděl, musel si Havířov vybojovat postup do extraligy také. Pamatujete tu dobu?
Ano, to jsem zrovna končil s hokejem a za Torpedo hrál pouze brácha Petr. Já naskočil až do druhé extraligové sezony poté, co se v té první Torpedo udrželo. První ligu jsem doma ještě nehrál, ve Švýcarsku ano, tam se nám podařilo postoupit, ale doma je to moje premiéra. Kéž by to dopadlo jako ve Švýcarsku.