„Opravdu už nemůžu dál. Za posledních pět let, kdy se nám podařilo vydobýt veškeré mládežnické ligové soutěže, cítím naprostou fyzickou i psychickou vyčerpanost a už nechci řešit neustálé komunikační problémy mezi trenérskými kolegy,“ prohlásil minulý týden Hamrus, jenž své rozhodnutí zvažoval dobré dva měsíce.

Jeho rozhodnutí pak uspíšila zejména absence disciplíny a sebereflexe u některých karvinských hráčů prvního mužstva a týmu U20, jenž startuje v lize mladých mužů.

Právě situace druholigových mužů je v posledním měsíci dost kritická, neboť mužstvo bojuje o zachování druholigové příslušnosti, kterou si po letech dřiny pracně vydobylo. To si nejspíš někteří jedinci mužstva neuvědomují, jinak by sotva mohli porušit nepsaný disciplinární řád, který zbytek týmu dodržuje.

„Stále máme bohužel statut amatérského klubu, kde si nemůžeme dovolit nabídnout hráčům profesionální smlouvy a naopak nemůžeme od hráčů do důsledku požadovat, aby své povinnosti vůči ostatním spoluhráčům i klubu dodržovali,“ pokrčil rameny Hamrus.

Víc než kdy jindy v minulosti se právě teď ukazuje, že klubu jako takovému schází právní vynutitelnost plnění takových povinností ze strany hráčů, což bude asi do budoucna potřeba změnit. V současné době s tím v klubu stěží mohou něco dělat. „To si musí každý hráč vyhodnotit sám, pokud má v sobě alespoň malý náznak sebereflexe,“ odtušil dnes již bývalý trenér několika karvinských celků Roman Hamrus.

Trenérští kolegové: Romana chápeme

„Neříkám, že nám to nekomplikuje situaci, ale musíme se teď hlavně pořádně připravit na poslední dvě utkání soutěže, která rozhodnou o našem setrvání či nesetrvání ve druhé lize. Potřebujeme aspoň jednou vyhrát,“ komentoval Hamrusovu rezignaci hrající trenér A mužstva Roman Vítek.

Ten o okolnostech Hamrusova verdiktu věděl a pochopitelně se svým trenérským parťákem mluvil. „Říkal jsem mu, že nic se nejí tak horké jako se uvaří a ať si nechá otevřená zadní vrátka. Byla by škoda hodit za hlavu jen tak deset let obětavé práce v klubu. Na druhou stranu, když jsem se detailně seznámil se vším, co Roman v klubu dělal, tak se mu ani nedivím, že ty funkce položil. Spíš mě udivuje, že to všechno zvládal tak dlouho,“ přidal svůj postřeh Vítek.

Podobně to vidí i další Hamrusův trenérský kolega a organizační pracovník Petr Šupol, na jehož bedra se zřejmě nyní přesune drtivá většina funkcí, které Hamrus v klubu zastával. „Roman se vlastně staral o tři družstva, k tomu fungoval manažersky a zajišťoval i chod klubu, to by časem utavilo každého,“ upozornil Šupol.

„Já v klubu nejsem tak dlouho jako Roman, jen asi šest let, tak jsem sám zvědav, jak dlouho budu schopen ukočírovat jeho práci pro klub,“ dodal Šupol.
Kromě Hamruse připadalo i oběma trenérům Sokola, že místo, aby samotní hráči chtěli a věnovali ve prospěch týmu veškeré své úsilí, tak to spíše vypadalo, že to po nich vyžadují jen trenéři. „Taková situace je pochopitelně špatná. V první řadě by se měli chtít neustále zlepšovat kluci. Bohužel máme velice mladý kolektiv, který se snadno nechá ovlivnit rušivými elementy v mužstvu. Někteří hráči jsou ale poctivci, to bych jim zase křivdil. Jejich přístupu si naopak ceníme,“ dodal Vítek.

Kompletní články v dnešním vydání Karvinského a Havířovského deníku