Čemu se nyní, po ukončení profesionální kariéry, věnujete? Trénujete třeba mladé začínající atlety?

Maurice: „Já hodně cestuji, poněvadž mě to baví. Ano, pozoruji i mladé talenty a sleduji také různé další závody, třeba zápasy NBA. Také jsem trenérem na střední škole.“
Donovan: „Já zase vedu mou společnost, firmu, kterou jsem před časem založil. Také se věnuji cestování a sledování sportu. U sportu jsem zůstal aspoň pasivně, navíc dcera dělá krasobruslení (úsměv).“

Jak vzpomínáte na olympijské hry, na nichž jste se několikrát představili?

Maurice: „Byla to nádhera. Líbil se mi hlavně duch olympismu, který tam vládl, celková atmosféra. Alespoň pro mě to mělo své neopakovatelné kouzlo. Tohle vám ale potvrdí spousta sportovců.“
Donovan: „Cítil jsem to podobně. Ještě bych k tomu ale dodal, že jsem vnímal i tlak, který byl na závodníky ze všech stran vyvíjen. Každému šlo o vítězství, o to, aby získal zlatou medaili. A za každou z nich stál samostatný příběh každého závodníka, který si prošel svým bojem, svým tréninkovým martýriem, svým životem, aby nakonec mohl vyhrát.“

Která medaile z vrcholných podniků je pro vás nejcennější?

Maurice: „Tohle nedokážu rozlišit. Každá z medailí má místo v mém srdci, nerad bych některou z nich vyzdvihoval.“
Donovan: „Pro mě je nejcennější ta úplně první, kterou jsem vyhrál na atletickém mistrovství v Göteborgu. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na Atlantu.“

Znáte nějaké české atlety?

Maurice: „Bohužel na jména si teď nevzpomenu, ale určitě bych si vzpomněl, kdybych je potkal (úsměv).“
Donovan: „Já znám Honzu Železného, to je můj dobrý kamarád.“

Myslíte, že v době, kdy jste oba aktivně závodili, bylo těžší se prosadit na úplný vrchol? Nebo je to těžší teď?

Maurice: „Dobrá otázka. Myslím, že těžší bylo prosadit se dříve, za našich dob. Tehdy bylo mnoho soutěživých soupeřů a také malé rozdíly mezi množstvím závodníků. Když chtěl někdo vyniknout, musel se opravdu velice, velice snažit. Teď je obrovský rozdíl mezi těmi zcela nejlepšími a těmi ostatními. Ale ti, kdo jsou teď na vrcholu, prostě vynikají nad ty průměrnější a kralují.“
Donovan: „Nás bavilo soutěžit mezi sebou, teď je vše trošku o něčem jiném. Závodníkům jde o to, aby vyhráli závod, ale už to není tolik o soutěživosti. Spíš si hodně jede každý sám na vlastní pěst.“