Dvacetiletý odchovanec havířovské atletiky v sobotu krátce po osmnácté hodině stal prvním českým medailistou na osmém ME atletů do 23 let, které probíhalo na ostravském městském stadionu, a navíc si v semifinále vylepšil osobní maximum na delším sprintu. To má v tuto chvíli hodnotu 20,66 vteřiny. Ve finále byl pak v protivětru jen o setinku horší. Pavel Maslák získal v běhu na 200 metrů bronzovou medaili.

Byl jste si v cíli jistý, že budete mít medaili?

Tak to vůbec. Jistý jsem si nebyl ani náhodou, protože v osmé dráze jsem periferně zahlédl Talbota. Nakonec to vyšlo a je to super.

A jaké to finále vlastně z vašeho pohledu bylo?

Bylo to hrozně těžké a vyrovnané. Řekl bych, že se nám tam sešlo pět na tři medaile. Ale aspoň, že další frajeři, kteří to dvoukilo běhají hodně rychle, nepřijeli.

Do cíle jste doslova vpadl. Bylo to plánované?

Tak to se mi stalo úplně poprvé. A to jsem si vždycky říkal, že zrovna mi se něco podobného snad nikdy nemůže stát. Ale vždy je vše jednou poprvé, že? Určitě jsem to ale neudělal schválně, na šachovnici jsem tam hodil ramena a byl z toho nakonec kotoul.

Neměl jste trošku obavy z toho, když vám ty postupy až do finále šly tak lehce, že by se to mohlo zadrhnout?

Ne, s tím jsem problémy neměl. Já jsem totiž od přírody tak trochu psycho, a tohle fakt vůbec neřeším. Zkrátka se jen soustředím na sebe a jedu si svoji písničku.

Na rozdíl od mnohých soupeřů běžíte s kamennou tváří…

Tohle mám už od mala. To mě trenér učil, abych běhal co nejvíc uvolněně, a to mi zůstalo až doteď. Hlavně žádná křeč, protože když se mi ve tváři objeví, pak je to jen známka toho, že je něco v tom běhu špatně.

Do závodu jste nastupoval v bílých rukávech. Měly nějakou konkrétní funkci? Třeba podobnou jakou mají kompresní podkolenky?

Teď je to spíš jen ozdoba, nemá to žádnou speciální funkci. Ale na tréninku to používám proti zimě. Ale tenhle materiál má i tu výhodu, že v horku jakoby pocitově ochlazuje. A navíc se mi to ve finále hodilo při pádu i jako ochrana proti podření. Takhle z toho mám trochu odřenou jen ruku (ohlížel si dlaně).

Od českého rekordu Jiřího Vojtíka vás ve finále dělilo jen šest setin…

Určitě jsem si na ten rekord vzpomněl, ale bohužel vítr mi k němu tentokrát nepomohl. Ale je pravda, že to mohlo vyjít v semifinále, kdy to šlo stlačit ke 20,5 a i vítr byl solidní. V něm jsem však chtěl pošetřit síly na finále.

A není vám líto, že jste nesplnil limit pro MS v Koreji?

A víte, že ani ne. Medaile je cennější než navštívit Tegu, tam se jednou proběhnout. A že by mě tam náhodou Tomáš (Dvořák, šéftrenér atletické reprezentace – pozn. red.) poslal, tak s tím moc nepočítám. Spíš budu rád, že budu mít teď chvíli volna.

Dřív jste běhal hodně rychle i stovky. Ale tady jste dal jednoznačně přednost dvojnásobnému sprintu…

To bylo dané už od začátku sezony. Domluvili jsme se, že budeme chodit spíš to dvoukilo, protože ta stovka až tak dobrá nebude. A sázka na delší sprint vyšla.

Vnímal jste, že na stadionu byla spousta vašich známých?

To jo. Známých jsem tady měl hodně. Vždyť odsud pocházím a Havířov je fakt kousíček.

Před startem jste udělal takový zvláštní posunek prsty. Co to mělo znamenat?

To je Big Boss. To je vydavatel rapových písní. Všichni čeští rapeři na něm vydávají cédéčka. A to je teď můj oblíbený hudební styl.

Takže máte na obzoru nového sponzora?

To určitě ne. Oni tu atletiku vůbec nesledujou.

A sám taky rapujete?

Ne. Jenom to poslouchám a musím říct, že mě to dobře namotivuje pro závody. I když v průběhu závodů mezi jednotlivými běhy si spíš radši s někým pokecám. Tady v Ostravě to bylo hlavně s našimi maséry a pak s trenérem.

Získat na mistrovství Evropy medaili a navíc skoro doma, to si až přímo vyžaduje oslavu…

Na ty bude dost času v neděli večer. Po dvoustovce mě ještě čekala štafeta. Myslím, že se určitě podíváme na Stodolní, to je taková legendární ulice, kterou není možné nenavštívit.

Nejrychlejší dvoustovky v české historii
20,60 Jiří Vojtík (Praha, 7. června 2008)
20,61 František Břečka (Cagliari, 9. září 1984)
20,65 Jaroslav Matoušek (Mnichov, 3. září 1972)
20,66 Pavel Maslák (Ostrava, 16. července 2011)