Vlastimil Klapka je sportovcem tělem i duší. Má rád kolo, rád běhá. K triatlonu má tedy hodně blízko. „Ano, v triatlonu se závodí ve třech disciplínách – běhu, plavání a jízdě na kole. Právě kolo je moje původní disciplína. Kolem kol jsem se motal od dětství a kolem třicítky se z toho stala závodnická vášeň. Kromě závodů jsem ale stejně tak rád jezdil třeba s přáteli po horách,“ přibližuje karvinský rodák.

V ostatních triatlonových disciplínách jste nebyl tak kovaný?
„Když jsem se rozhodl vyzkoušet delší triatlon, zašel jsem za lidmi z karvinského běžeckého klubu pod vedením Mirka Kravčíka, aby mě naučili běhat a za plaveckým oddílem Kosatky, aby mě naučili plavat. Teď už vím, že předtím jsem plavat neuměl. Co se týče běhu, neběhal jsem nijak pravidelně a kolo bylo sportem číslo jedna.“

Proč jste se rozhodl právě pro triatlon?
„Přišlo mi to dostatečně šílené, ale zároveň i dosažitelné. Ne že bych se ve stanovování cílů a snů řídil finanční stránkou, ale přece jen zdolání takové osmitisícovky spolkne dost peněz. Triatlon byl reálný cíl.“

Odkud vzešel první impuls pro premiéru na Moraviamanovi?
„Dosud jsem měl zkušenost pouze s polovičním železným mužem. A měl jsem dojem, že potud mé síly stačí, ale dál už ne. Pak jsem se ale porovnal s mým kamarádem, který zaběhl železného muže na Slovensku a věděl jsem, že výkonnostně jsme na tom byli podobně. Přihlížel jsem ještě na okolnosti jako zdraví nebo úroveň tréninku, ale je pravda, že příprava na vytrvalostní závod jako tento není otázkou tří měsíců, ale tří let.“

Dá se vůbec ideální délka přípravy zevšeobecnit?
„Triatlon je vytrvalostní sport. Nejlepší profisportovci se dostávají pod osm hodin, maximální limit je většinou sedmnáct hodin. Málo závodů trvá tak dlouhou dobu. Proto musíte budovat hlavně vytrvalost a techniku jednotlivých disciplín. Nelze to podcenit a není to otázka chvilky. Určitě se nesmí s takovou přípravou spěchat.“

Jak vypadal váš trénink?
„Snažil jsem se trénovat každý den, přičemž jeden den v týdnu jsem si vždy vyčlenil na regeneraci, aby si tělo odpočinulo a nabralo nové síly. Vzhledem k práci a rodině jsem se samozřejmě nemohl tréninku věnovat pět nebo šest hodin denně. Ale vždy jsem si našel hodinku až dvě, které jsem věnoval plavání a pak běhu, nebo plavání a kolu a tak dále. Kolo jsem si většinou nechával na víkendy, protože zabere nejvíce času. A také jsem se mu věnoval nejméně na úkor plavání a běhu.“

Přesto jste ve své kategorii zajel nejlepší čas?
„Určitě mi hodně pomáhalo moje okolí. Jeden kamarád mi zapůjčil materiální vybavení. Na trať, kterou jsem měl absolvovat, se hodilo diskové kolo a helma ve tvaru kapky. Myslím si, že výbava mi ušetřila tak patnáct minut času.“

Jaké byly vaše dojmy v místě závodu? Jednalo se o vaši premiéru, vnímal jste jinou atmosféru?
„Každý závod má svou atmosféru, která je pokaždé jiná. Na místě se setkáte se stejně zapálenými lidmi, máte si o čem povídat, dělit se o zkušenosti. Dobré je se na závodě informovat a poslouchat všechny instrukce. Během prezentace bývám pozorným posluchačem, protože pak už není čas rozmýšlet se, kde asi bude občerstvovací stanice.“

A co vaše pocity na startu?
„V den závodu se spíše uzavírám do sebe, soustředím se na své myšlenky a s okolím příliš nekomunikuji. Podobné to bylo i na Moraviamanovi.“

A jaké jsou výsledky oproti očekáváním?
„Mým základním cílem bylo doběhnout. Pokud by se mi to povedlo v čase kolem dvanácti hodin, bylo by to fajn, pod jedenáct hodin výborný výsledek. A v ten jsem moc nevěřil, ačkoli kamarádi mi říkali, že bych to mohl dát. Nakonec jsem závod dokončil v čase deset hodin čtyřicet pět minut. Bohužel, opojný pocit ve finiši jsem si pro únavu neužil.“

Říkáte, že jste byl unavený. Jak tedy vůbec probíhaly jednotlivé fáze závodu?
„Co se týče plavání, byl jsem za prvé rád, že můžeme použít neopren, protože pro slabší plavce, za jakého se já stále považuji, to je výhoda, která pomáhá a zrychluje. Kolo mě svou náročností trošku překvapilo. Čekal jsem jednodušší terén, navíc začal foukat silný vítr, později se přidal déšť. I tak jsem zvládl kolo o dvacet minut rychleji oproti plánu. Na maraton mi zbývalo čtyři a půl hodiny a říkal jsem si, že bych to mohl zvládnout. A skutečně, první tři okruhy jsem běhal okolo padesáti dvou minut, což byl výborný čas oproti mým očekáváním. Bohužel, nechal jsem se unést. Byl jsem rád, že už mi zbývá „jen“ maratón. Běželo se mi dobře, běžel jsem rychle a přepálil jsem. Takže posledních pět kilometrů jsem střídavě šel a běžel. Poslední dva kilometry jsem už jenom docházel. Nenechal jsem se vyburcovat ani fanoušky v cíli, kteří mě povzbuzovali.“

To jste byl tak zesláblý?
„Hlavně jsem si vzpomněl na historku mého kamaráda, který se nechal v cíli vyhecovat fandícími diváky a v posledních metrech před cílem dostal do nohou takové křeče, že se finišem musel doslova proplazit. A to jsem nechtěl zažít. I tak jsem však v cíli křečím z vyčerpání podlehnul. Mrzí mě to, protože jsem si neužil ten pocit, kdy cílem proběhnete sice unavení, ale s pocitem vlastního vítězství.“

Takže rozplánovat si závod je důležité?
„Určitě. Nemůžete okamžitě plavat nadoraz, pokud vás čeká celý závod. Když jedete na kole, je dobré se zase pravidelně občerstvovat. Doplňovat cukry formou různých tyčinek, nápojů nebo třeba banánů. Tělo musí být na maratón připravené. Původně jsem chtěl běžet naplno až poslední okruh maratonu. Tam jsem měl začít závodit a finišovat. Protože jsem se nechal unést euforií a dobrými časy, nezbyly mi na závěr síly.“

Chystáte se na dalšího železného muže?
„Určitě. Možná se bojím, že si svůj výsledný čas zhorším. Na druhou stranu, chci si užít to, co jsem si teď při premiéře neužil. Proběhnutí cílem.“

Co je pro vás vůbec nejlepší odměna a odpočinek? Když chcete vypnout a říct si, teď udělám to, co mám nejraději?
„To je asi ten závod.“